Zisti kto si a rob to úmyselne.

Výbuch na palubě Kaczyńského letadla?

Dnes v 7:18 | afinabul |  Ponerológia
Prof. Wiesław Binienda v rozhovoru pro zpravodajskou televizí TVP Info prohlásil, že na levém křídle letadla TU-154, při jehož havárii u Smolenska v roce 2010 zahynulo 96 osob, včetně polského prezidenta Lecha Kaczyńského, byla umístěna výbušnina.
Binienda, který je místopředsedou parlamentní komise pro přešetření havárie, říká, že podle komise byl v levém křídle, kde je umístěno elektronické zařízení pro ovládání vztlakových klapek. Současně dánský specialista Glenn Jorgensen prohlásil, že na místě, kde údajně letadlo křídlem narazilo do břízy, jsou stopy, které ukazují, že bezprostřední příčinou smolenské katastrofy byla exploze.
http://vasevec.parlamentnilisty.cz/vybuch-na-palube-kaczynskeho-letadla
Původně měl letět:
http://afinabul.blog.cz/1504/havarii-polskeho-vladneho-specialu-z-roku-2010-predchadzal-natlak-na-posadku
http://afinabul.blog.cz/1604/radostny-navrat-do-vlasti

 

Don Vito Kiska

Včera v 22:13 | afinabul |  Deje sa toho toľko
https://www.hlavnespravy.sk/prezident-kiska-vypovedal-na-policii-svedcil-ako-poskodeny/1322456

https://www.youtube.com/watch?v=8ADXXiNOy88

https://www.hlavnespravy.sk/premier-neda-suhlas-na-ratifikaciu-istanbulskeho-dohovoru/1322172
https://www.hlavnespravy.sk/intelektualne-trampoty-lucie-zitnanskej-s-drogami-otazka-je-pritom-jednoducha-odporucili-ste-svojim-detom-fajcit-travu/1322312
https://www.hlavnespravy.sk/hovorca-ceskeho-prezidenta-ovcacek-oznacil-spravu-amnesty-international-za-blabol/1322018
https://www.hlavnespravy.sk/ostra-vymena-nazorov-luxembursky-minister-nazval-orbana-diktatorom-proti-ktoremu-je-treba-zakrocit-reakcia-madarska-hlupak-plateny-sorosom/1321132
https://www.hlavnespravy.sk/soros-rozmysla-ako-bojovat-proti-sile-facebooku-googlu/1321886
https://www.hlavnespravy.sk/sef-vyboru-madarskeho-parlamentu-v4-ukazala-ze-migraciu-je-mozne-zastavit/1322116
https://www.hlavnespravy.sk/dakujem-mama-merkelova-azylant-s-dvoma-manzelkami-zije-v-nemecku-len-zo-socialnych-davok/1321778
https://www.hlavnespravy.sk/moderator-fox-news-sa-zastal-orbana-migranti-naozaj-ohrozuju-europu/1321612
https://www.hlavnespravy.sk/slovensky-dohovor-za-rodinu-podpisany-istanbulsky-dohovor-je-ako-nabita-zbran-pri-hlave-pan-premier-prosime-odstrante-ju/1322360

RegZprávy 18.02.2018: ZBRANE a obrana rodiny

Včera v 16:48 | afinabul |  Deje sa toho toľko
https://www.youtube.com/watch?v=ue_PYxNsYgM
 


s-obcianskym-aktivistom-jurajom-smatanom

Včera v 15:44 | afinabul |  Naši zverenci píšu
https://www.puchovskenoviny.sk/o-dezinformaciach-na-internete-s-obcianskym-aktivistom-jurajom-smatanom/


Skilla - Kde ste

Včera v 13:54 | afinabul |  Hudba
Punks_Not_Dead

https://youtu.be/I82vRn6GYTY

HS výber

Středa v 10:16 | afinabul |  Deje sa toho toľko
https://www.hlavnespravy.sk/fake-newsovy-dennik-n-sa-pod-hrozbou-zalob-ospravedlnil-za-nepravdive-informacie-o-marianovi-kotlebovi/1319774
https://www.hlavnespravy.sk/sudca-sts-odmietol-obzalobu-na-poslanca-stanislava-m/1320172
https://www.hlavnespravy.sk/eu-odkazuje-madarskemu-mestu-nemozete-byt-hlavnym-mestom-europskej-kultury-mate-prilis-vela-stastnych-bielych-ludi-krizov-kostolov-malo-imigrantov/1319970
https://www.hlavnespravy.sk/sme-eu-nekriticka-vladna-propaganda-na-podporu-europskej-unie-pokracuje/1319502
https://www.hlavnespravy.sk/orban-nebezpecenstvo-ktoremu-celime-pochadza-zo-zapadu-od-politikov-v-bruseli-berline-parizi/1320062
https://www.hlavnespravy.sk/tazenie-proti-comukolvek-europskemu-pokracuje-najnovsim-cielom-je-klasicka-opera-je-neuvedomela-rasisticka/1319100
https://www.hlavnespravy.sk/europoslankyna-privilegovany-status-usa-je-pre-vychodnu-europu-kompenzaciou-za-slabost/1319906
https://www.hlavnespravy.sk/madarsky-parlament-vydal-rezoluciu-v-ktorej-odmietol-konanie-ek-proti-polsku/1319940
https://www.hlavnespravy.sk/podla-americkej-profesorky-matematika-podnecuje-diskriminaciu-rasizmus/1320010
https://www.hlavnespravy.sk/die-welt-novym-prevadzacskym-bodom-nemecka-sa-stal-rumunsky-temesvar/1319872
https://www.hlavnespravy.sk/vlada-posudi-navrh-na-zmenu-drogovej-politiky-statu/1319762

Taliansko: ovládli trh s prostitucí a prodejem drog

Úterý v 23:28 | afinabul |  Ponerológia

"Nemůžeme už nabírat další (migranty)", stěžuje si Dimitri Russo, starosta z Demokratické strany (soc. dem.). V úterý má do města zajet ministr vnitra Minniti.
"Řeknu mu: Nemůžete takhle dál pokračovat s procentem migrantů, které překračuje veškeré hranice tolerance. ... ."
Russo hovoří o explozivní situaci. V městečku s původní populací přes 25.000 žije 15.000 migrantů a většina je ilegálních.
Russo si stěžuje na rekordní zločinnost.
"... je zde těžké vycházet kvůli strachu z mafie - z La nostry a z nigerijské mafie. Zmocnili se stovek opuštěných domů okolo pobřeží. Vlámou se dovnitř a systematicky je plundrují.
Nyní ovládli trh s prostitucí a prodejem drog.
Na náměstí uvidíte velmi málo barevných. Obec je rozdělena. V městečku jsou Italové a na předměstích Afričané.
Utvořila se gheta s paralelní společností .... Mezi migranty je mnoho případů tuberkulózy, malárie a AIDS. Africká komunita se léčí kmenovými metodami.
Na pobřeží není žádná kanalizace a znečištění životního prostředí dosahuje rozměrů noční můry.
Pokladna města je prázdná.
Týdny máme v nemocnici fetus, který porodila a opustila africká matka. Chtěli bychom mu poskytnout slušný pohřeb, ale dokonce ani na tohle nemáme dost peněz."

Lekár, ktorý pracoval pre firmy napojené na Pentu

Úterý v 18:51 | afinabul |  Z domova
kratene

Portál Topky.sk tiež upozorňuje na Drobovú nomináciu na post Lekára Bratislavského samosprávneho kraja. Stane sa ním totiž Tomáš Szalay, ktorý údajne nemá za sebou žiadnu lekársku prax, keďže doteraz pracoval pre firmy napojené na Dôveru a Pentu ako špecialista pre komunikáciu s lekármi.
"Nechce sa mi veriť, že by koalícia SaS, OĽANO, NOVA a OKS navrhla pána Szalaya na pozíciu hlavného lekára bratislavskej župy, teda človeka, ktorý má dokázateľné majetkové a zamestnanecké prepojenie s finančnou skupinou Penta," povedal predseda Lekárskeho odborového združenia Peter Visolajský.
"Áno. Môžem potvrdiť, že sme sa s predsedom BSK dohodli na mojom pôsobení v úlohe lekára samosprávneho kraja," potvrdil Szalay menovanému webu.
https://www.hlavnespravy.sk/droba-v-bratislavkej-zupe-zamestnal-svojich-ludi-ktori-su-spajani-skandalmi-na-ministerstve-obrany/1318996

Lidé, chcípejte

Pondělí v 10:45 | afinabul |  Ponerológia
13.2.18
Česká republika:
Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora a Česká lékárnická komora společně vyzývají ministerstvo zdravotnictví, aby s okamžitou platností pozastavilo tu část projektu "Zvláštní postupy pro vysoce kvalifikované zaměstnance z Ukrajiny", která se týká zdravotnických pracovníků.
Lékaři i lékárníci, kteří se uchází o zaměstnání v České republice, musí splňovat kvalifikační podmínky vyplývající z našeho členství v EU a musí nejprve složit tzv. aprobační zkoušku.
Komory varují před obcházením těchto pravidel a před možným závažným poškozením zdraví pacientů v důsledku neodborných zákroků prováděných nekvalifikovanými pracovníky.
_______
Kdo fendruje migranty do lékařských oborů bez zkoušek? Kdo je za to odpovědný? Ministerstvo zdravotnictví - Adam Vojtěch, nestraník za ANO.
- rozhodnutím o uznání rovnocennosti nebo platnosti dokladu o zahraničním vzdělání ukrajinského zdravotnického pracovníka/ů (tzv. nostrifikaci vydanou krajským úřadem nebo Magistrátem hlavního města Prahy) nebo osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání ukrajinského zdravotnického pracovníka/ů (vydané každou vysokou školou v ČR, která sama daný obor vzdělává);
- rozhodnutím o povolení k výkonu zdravotnického povolání na území ČR vydané Ministerstvem zdravotnictví ČR.
V jaké době to žijeme? Rozval práva, standardů a základních pojmů. Ve jménu diverzity, lidé, chcípejte.
http://zvedavec.org/vezkratce/15141/

SKUTOK SA NESTAL - takto vyriešila polícia trestné oznámenie na R. Fica za stav zdravotníctva.
V decembri 2017 som podal trestné oznámenie na premiéra Fica, ktorý zodpovedá už 10 rokov za Slovensko. Napriek tomu, že sú preukázateľné dôkazy európskeho štatistického úradu EUROSTAT, že ročne zomrie zbytočne na Slovensku 11 tis. ľudí, tak bratislavský vyšetrovateľ mi odpísal, že SKUTOK SA NESTAL. Podľa zvráteného názoru polície, nie je preukázaný úmysel premiéra, že nedbanlivosťou chcel privodiť smrť úbohým ľuďom, ktorí nám umierajú. Nemusím azda nikoho presviedčať, že poisťovne hlavne Dôvera nepreplácajú onkologické lieky, často ani drahé hemofilické, že pacienta pošlú z pohotovosti domov namiesto okamžitej hospitalizácie a ak ho aj príjmu do nemocnice, tak sa pacient často cíti ako na vedľajšej koľaji a stráca chuť a silu bojovať o svoje zdravie a život. Mladí lekári ešte nemajú cenné skúsenosti a tí skúsení lekári nám už mnohí odišli pracovať do zahraničia. Česť a vďaka tým ostali. Vieme, že chýba 13 tis. zdravotných sestier v systéme. Ak na Slovensku pripadá často aj 20 pacientov na jednu sestru, v Rakúsku je to 7 pacientov. Aj v Čechách je viac sestier na pacientov ako u nás v prepočte na počet pacientov, ale to všetko vyšetrovateľ nevidí asi preto, že nežije na Slovensku alebo to nechce vedieť. Inak by vedel, že ak niečo nedofinacujete, tak to nemôže fungovať a presne tak to je aj na Slovensku. Policajti by sa mali hanbiť, že nie sú svojprávni a len slepo počúvajú čo majú napísať do zápisnice, pretože nemajú dostatočnú odvahu bojovať proti vládnucej špičke politikov. Takí policajti by mali ísť pásť kravy a dať pokoj polícií, ktorá potrebuje odvážnych jedincov, ktorí už konečne povedia systému DOSŤ. Mnohí iste poviete, že zdrojov je dosť v zdravotníctve, len sa rozkrádajú, ale konečnom dôsledku na to doplatíme my všetci ako pacienti, ako zbytočné obete systému, ktorý si mnohí volili. Vidíme stav zdravotníctva a aj polície. Nefunguje právny štát ani polícia, ktorá kryje chrbát premiérovi a bez hlbšieho vyšetrenia najvážnejšieho problému Slovenska - úbohého stavu zdravotníctva s následkom smrti 11 tis. ľudí zbytočne, polícia zamietla a označila za SKUTOK, KTORÝ SA NESTAL a ako je pre políciu obvyklé nikto nenesie zodpovednosť. Súčasná vláda nie schopná riešiť problémy Slovenska. Vláda je totiž tým problémom. Viktor Béreš
https://blog.hlavnespravy.sk/3067/skutok-sa-nestal-takto-vyriesila-policia-trestne-oznamenie-na-r-fica-za-stav-zdravotnictva/

Kauza Novartis: Stát ztratil předraženými léky cca 23 miliard eur

Pondělí v 10:27 | afinabul |  Ponerológia

Řecký parlament ustanoví speciální komisi, která bude vyšetřovat, zda dva bývalí premiéři a 8 bývalých ministrů bralo úplatky od farmaceutické korporace Novartis.
Škoda způsobená řeckému státu z předražených léků z let 2000-2010 dosahuje 23 miliard eur.
Novartis sama způsobila škodu za 3 miliardy eur.
Mezi obviněnými je evropský komisař pro migraci Avramopoulos, guvernér Řecké banky Stournaras a bývalý řecký premiér Samaras.

Nie je to -badatelne-

Neděle v 11:18 | afinabul |  Ponerológia
https://www.youtube.com/watch?v=yB_SQ2HWSx8

Chci celou Zemi a 5% navrch!

Sobota v 12:15 | afinabul |  NBS
Následující příběh svérázným pohádkovým způsobem odhaluje způsob jak funguje současný finanční systém. Někteří interpretátoři sice hovoří o jakémsi spiknutí bankéřů, ale pravděpodobnější bude, že lidé postupně sami volili řešení, která se svého času jevila jako logická a výhodná, avšak později se projevila v úplně jiném světle. Bez ohledu na to, ke kterému mínění se přikloníte, lze tento příběh použít k ilustraci deformace finančního systému, a možná, že nám usnadní nalézt východisko ze současné neutěšené situace.
Fabián si s rozechvěním připravoval projev k zítřejšímu veřejnému shromáždění. Vždy toužil po prestiži a moci, a teď se jeho sny konečně měly naplnit. Byl zlatníkem, vyráběl šperky a ozdoby, ale tato práce už ho dlouho neuspokojovala. Potřeboval nějaký vzrušující náročný úkol, a teď měl připraven i konkrétní plán.
Lidé od nepaměti užívali systému přímé výměny zboží, barteru. Zajišťovali rodiny tím, že buď sami pokrývali všechny své potřeby, anebo se na něco specializovali. Všechny výrobní přebytky pak směňovali za přebytky jiných řemeslníků. Pravidelné tržní dny bývaly hlučné a prašné, ale lidé se srdečně zdravili a hřál je pocit přátelství a sounáležitosti. Tržnice byly veselými místy, avšak později tam bývalo už příliš mnoho lidí a u smlouvání docházelo k častým sporům. Na popovídání skoro nezbyl čas. Bylo načase vymyslet jiný, lepší systém.
Lidé byli vcelku šťastní a užívali plodů své práce. Jednotlivá společenství si vytvořila vlastní vlády, jejichž úkolem bylo chránit svobodu a práva každého jednotlivce a zajistit, aby nikdo nebyl jiným nucen dělat cokoli, co by bylo proti jeho vůli. To bylo jediným posláním vlády a každého vládce dobrovolně podporovala komunita, která si ho vybrala.
Jediným problémem, který tyto vlády nebyly schopny řešit, byl obchod. Bylo to problematické: má nůž cenu jednoho, nebo snad dvou košíků kukuřice? Co má větší hodnotu: kráva, nebo vůz? ... atd. Ale nikdo neuměl vymyslet nic lepšího.
Pak přišel Fabián a prohlásil: "Znám způsob jak vyřešit problém s barterovými obchody. Jestli ho chcete poznat, přijďte zítra na veřejné shromáždění."
Příští den se lidé sešli na velkém shromáždění kde Fabián podrobně vysvětloval svůj nový "peněžní" systém. Vypadalo to dobře a nedočkavě se ho ptali: "Jak můžeme začít?" Fabián řekl: "Zlato, z nějž vyrábím ozdoby a šperky, je vynikající kov. Neztrácí lesk, nereziví a dlouho vydrží. Z části svého zlata udělám mince a každé takové minci budeme říkat dolar." Vysvětlil, že základem funkce nového systému budou "peníze", které se stanou skutečným prostředkem spravedlivé výměny, mnohem lepším a dokonalejším než dosavadní výměnný obchod.
Jeden z guvernérů se zeptal: "A co když někdo najde zlato, a začne si mince vyrábět sám?" "To by bylo velmi nepoctivé" - pohotově odvětil Fabián. "Budou se používat jen mince schválené vládou, které na sobě budou mít vyraženo zvláštní označení." Návrh zněl opravdu rozumně, a tak navrhli aby každý dostal stejný počet mincí.
"Já si ale zasloužím víc," ozval se výrobce svíček. "Mé svíčky přece používá každý." "Ne ne," namítali farmáři, "bez potravy nelze žít, a proto bychom nejvíce měli dostat my!" A vypukla hádka. Fabián je chvíli nechal a nakonec řekl: "Protože se neumíte dohodnout navrhuji, aby ode mne každý dostal tolik mincí o kolik požádá. Nebudou v tom žádná omezení, kromě povinnosti splatit dluh. Čím víc dostanete, tím více mi po roce budete muset vrátit." "A co z toho budeš mít ty?" ptali se ho. "Protože vám poskytnu službu obstaráváním peněz, mám za svou práci nárok na odměnu. Povězme, že dokud mi je budete dlužni, vrátíte mi za každých 100 poskytnutých mincí každoročně 105 mincí. Těch 5 mincí navíc bude mou odměnou za poskytovanou službu a budu ji nazývat úrokem." Zdálo se, že nikdo nepředloží lepší návrh, a pětiprocentní odměna vypadala rozumně. "Dobrá," řekl nakonec Fabián, "přijďte ke mně příští pátek a můžeme to spustit."
Pak už Fabián neztrácel ani vteřinu. Dnem a nocí razil mince a ke konci týdne byl hotov.
Lidé se seřadili do zástupu před jeho obchodem, a když si nové mince prohlédli a schválili guvernéři, byl systém uveden do praxe.
Někteří si půjčili zprvu jen pár mincí, aby nový systém mohli vyzkoušet. Brzy shledali, že peníze jsou skvělá věc a zanedlouho už všechno hodnotili ve zlatých mincích, dolarech. Hodnota, kterou teď začali připisovat všemu zboží, se nazývala "cenou" a závisela především na množství práce potřebné k výrobě oceňované věci. Jestliže výroba vyžadovala hodně práce a času, byla cena přiměřeně vysoká, zatímco věci vyrobené s malým úsilím byly poměrně levné.
V jednom městě žil Petr, široko daleko jediný hodinář. Ceny měl vysoké, protože zákazníci byli ochotni platit za jeho hodinky značné sumy. Později však začal hodinky vyrábět i jiný člověk a aby získal zákazníky nabízel je za nižší cenu. Petr byl nucen reagovat a ceny hodinek brzy poklesly, protože oba hodináři se snažili poskytovat co nejvyšší kvalitu za co nejméně peněz. Tak se zrodila opravdová konkurence.
Podobné to ale bylo i u stavitelů, přepravců, farmářů… prakticky v každém oboru. Protože měli volnost výběru, vybírali si zákazníci to, co považovali za nejlepší transakci. Žádná umělá ochrana, jako například licence nebo cla či povolení, která by bránila podnikat v dané oblasti dalším lidem neexistovala. Životní úroveň postupně rostla a lidé se sami divili, jak se předtím vůbec mohli obejít bez peněz.
Koncem roku opustil Fabián své zlatnictví a šel navštívit ty, kteří mu dlužili peníze. Někteří měli více mincí než si vypůjčili, což však znamenalo, že jiní jich měli méně, protože v oběhu byl jen omezený počet mincí. Ti, kteří jich měli více než si vypůjčili mu bez problémů vrátili 100 plus dalších 5, ale i tak si museli vzít znovu půjčku k dalšímu podnikání.
Ostatní si s překvapením uvědomili, že svůj dluh a úrok nemohou splatit. Proto dříve, než jim půjčil další peníze, si Fabián vzal do zálohy něco z jejich majetku a v příštím roce se všichni snažili získat požadovaných 5 mincí navíc. Nikdo nepochopil, že se podobně jako jejich vlastní země nemohou zbavit dluhu dokud nevrátí všechny mince, ale i pak jim zbývá vrátit za každých 100 ještě 5 mincí, které ve skutečnosti nebyly fyzicky v oběhu. Kromě Fabiána totiž nikdo nepochopil, že splatit úrok bylo prostě nemožné - protože k tomu potřebné dodatečné mince se nikdy nedostaly do oběhu, takže někdo nutně musel být poškozen.
Pravda, i Fabián občas utrácel peníze na vlastní nákupy, ale nemohl utratit 5% z celé ekonomiky sám pro sebe. Lidí byly tisíce a on byl sám. Navíc byl stále ještě zlatníkem, a už to zajišťovalo slušné živobytí.
V zadní části dílny měl trezor, a tehdy některé napadlo, že by si u něj mohli ukládat část svých mincí kvůli bezpečnosti. Za to si zlatník účtoval malý poplatek podle množství uložených peněz a doby úschovy. Majiteli peněz vystavil stvrzenku. Když šel takový člověk nakupovat, obyčejně s sebou nenosil zlaté mince. Místo peněz přenechal obchodníkovi jednu či několik "fabiánovských" stvrzenek (podle ceny nakupovaného zboží). Obchodníci stvrzenky uznávali a přijímali je rádi, protože věděli, že si je u Fabiána kdykoli mohou vyměnit za mince. Avšak místo směňování stvrzenek za zlato si je začali předávat z ruky do ruky. Lidé měli k stvrzenkám velkou důvěru - považovali je za stejně hodnotné jako mince.
Fabián si brzy povšiml, že lidé vyžadují výměnu stvrzenek za mince jen zřídka a uvažoval: Mám vlastně jejich zlato stále u sebe a přitom musím tvrdě pracovat a razit nové mince. Není to směšné? Nenašlo by se snad dost lidí, kteří by toho ležícího zlata ochotně využili za úroky? Stejně jen nečinně leží v trezoru a málokdo si ho vybere. Když mohu použít mince z trezoru nemusím vyrábět další. Nejsou to sice moje peníze, ale mám je u sebe, a to je nejdůležitější.
Zpočátku velice opatrně půjčoval vždy jen pár mincí, na krátkou dobu, a i to jen tehdy, když byl skálopevně přesvědčen, že je dlužník včas vrátí. Ale postupně nabral odvahy a půjčoval stále větší a větší obnosy.
Když se na něj jednoho dne kdosi obrátil s žádostí o vysokou půjčku, Fabián navrhl: "Co kdybychom to udělali takto? Místo abyste u sebe nosil všechny ty peníze, můžete si je uložit u mne, a já vám vystavím několik stvrzenek v jejich hodnotě." Dlužník souhlasil a odešel s hromadou potvrzenek. Tak získal klient půjčku, zatímco zlato ani na sekundu neopustilo trezor. Když odešel, Fabián se rozesmál. Vlk se nažral a koza zůstala celá! Mohl "půjčovat" zlato, ale přitom ho mít stále u sebe.
Známí, neznámí, přátelé i nepřátelé - všichni k uskutečňování svých podnikatelských plánů potřebovali peníze - a vždy, když mohli dokázat, že jsou schopni dluh splatit, dostali potřebnou půjčku. Fabián tak mohl prostým vypisováním stvrzenek půjčovat mnohem vyšší sumy, než byla hodnota těch uložených v trezoru, a přitom ani nebýt vlastníkem půjčovaného zlata. Dokud se majitelé nepřihlásí o své zlato a důvěra lidí je zachována, je to bezpečný postup.
Fabián vedl účetní knihu, v níž evidoval dluhy a úvěry každého dlužníka. Ukázalo se, že obchod s půjčováním peněz je opravdu velmi výnosný. Jeho společenské postavení rostlo téměř současně s jeho bohatstvím. Stal se váženým mužem budícím úctu a jeho názorů ve finančních otázkách si vážili téměř jako proroctví.
O jeho aktivity se časem začali zajímat i zlatníci z jiných míst a jednoho dne se ho vydali navštívit. Vysvětlil jim, co dělá, ale velice zdůrazňoval, aby všechno zachovali v tajnosti. Kdyby se to prozradilo celý systém by zkrachoval, a proto se zlatníci dohodli, že vytvoří tajnou alianci. Pak se vrátili domů a začali se činit tak, jak je Fabián naučil. I u nich začali lidé brát stvrzenky jako rovnocenné zlatu a mnozí je odevzdávali k bezpečné úschově do trezorů stejně jako mince. Když chtěl jeden obchodník zaplatit zboží druhému, prostě jen vypsal příkazní lístek s pokynem Fabiánovi, aby peníze z jeho účtu přesunul na účet jiného obchodníka. Úpravu čísel na obou účtech zvládal Fabián během několika minut.
Nový způsob brzy získal velkou oblibu a příkazovým lístkům k převodu peněz se začalo říkat "šeky".
Později se zlatníci z různých míst pozdě v noci znovu tajně sešli a Fabián jim vysvětlil nový plán.
Následující den se sešel se všemi vládními představiteli a řekl: "Stvrzenky, které vydáváme jsou velmi populární. Jistě jich používá i většina z vás a sami říkáte, že je to výhodné." Představitelé souhlasně přikyvovali, ale v duchu přemýšleli, v čem asi je problém. "Tedy k věci," pokračoval Fabián, "některé z těchto stvrzenek jsou falešné, protože je vystavují podvodníci. To musí přestat."
Vládní představitelé se zděsili. "Co bychom proti tomu mohli udělat?" ptali se. Fabián odpověděl: "V první řadě navrhuji, aby si monopol na tisk nových stvrzenek vyhradil stát. Bude je tisknout na zvláštní papír s velmi komplikovaným obrázkem a každou stvrzenku pak podepíše hlavní guvernér. My zlatníci rádi uhradíme náklady za tisk, protože nám to ušetří spoustu času s vypisováním stvrzenek."
Představitelé řekli: "Naším úkolem přece je chránit občany před podvodníky a myslíme, že je to dobrá rada." A tak schválili tisk nových stvrzenek, které dostaly název "bankovky".
"Druhý problém je v tom," pokračoval nato Fabián "že někteří těží zlato a razí vlastní zlaté mince. Navrhuji, abyste vydali zákon nařizující aby každý, kdo objeví zlato, byl povinen odevzdat ho státu. Samozřejmě, že za ně náhradou dostane bankovky a mince."
I tento návrh vyhlížel dobře, a tak bylo bez velkého váhání schválen a neprodleně vydáno velké množství nových bankovek. Na každé byla vytištěna určitá hodnota - 1 dolar, 2 dolary, 5 dolarů, 10 dolarů atd. Nepatrné náklady spojené s tiskem uhradili zlatníci.
Lehké a skladné bankovky se nosily mnohem pohodlněji a obyvatelstvo je brzy akceptovalo. Ale i přes svou popularitu používali nových bankovek a mincí jen v 10% všech transakcí. Záznamy ukázaly, že 90% z nich bylo i nadále prováděno prostřednictvím šeků.
Nato se Fabián pustil do realizace druhé části svého plánu. Až dosud lidé za úschovu peněz u něj platili. Aby přilákal více peněz do svého sejfu, Fabián vkladatelům nabídl, že bude ze sumy jejich vkladu platit 3% úrok. Většina lidí byla přesvědčena, že Fabián půjčuje dlužníkům peníze za 5% úrok, takže jeho zisk ještě stále představuje dvouprocentní rozdíl. Mimo se zdálo zjevně lepším dostat 3% než za úschovu peněz ještě platit.
Objem úspor rychle rostl a zaplňoval další sejfy.
Kdyby v takovém případě nebyl k dispozici dostatek peněz pojali by lidé podezření, zejména když jejich vkladní knížky vykazovaly vysoké vklady. Kromě toho mohl Fabián za každých 900 dolarů, které půjčoval a osobně vypisoval šeky, požadovat úrok 45 dolarů, tedy 5% z 900. Když se mu dluh i s úrokem vrátil, čili dostal 945 dolarů, stornoval 900 dolarů ve sloupci dluhů a ponechal si úrok ve výši 45 dolarů. Proto velice ochotně platil 3 dolary za každých vložených 100 dolarů, které nikdy neopustily jeho sejfy. To znamenalo, že z každých 100 dolarů, které měl v depozitu mohl dosáhnout 42% zisku, i když si lidé mysleli, že vydělává jen 2%. Stejně si počínali i ostatní zlatníci. Vyráběli tak peníze z ničeho, pouhými několika škrty pera, a pak za to inkasovali úroky.
Zlatníci už nerazili nové mince, razila je vláda, která tiskla také bankovky předávané zlatníkům k distribuci. Jedinými Fabiánovými náklady byly drobné poplatky za tisk. Zlatníci naproti tomu vytvářeli peníze formou úvěrů, z nichž brali úroky. Většina lidí si myslela, že emisi peněz zabezpečuje vláda. Stejně tak se domnívali, že Fabián půjčuje peníze, které si předtím uložil někdo jiný, i když bylo velmi zvláštní, že poskytováním půjček nedocházelo k snižování vkladů. Kdyby si všichni vkladatelé najednou chtěli vybrat své vklady, byl by celý podvod okamžitě odhalen.
Jakmile klient požadoval vysokou půjčku v bankovkách nebo mincích, proběhlo všechno jako na másle. Fabiánovi jednoduše stačilo vysvětlit vládě, že si růst počtu obyvatel a výroby vyžaduje víc bankovek a vláda mu je za malý poplatek ochotně nechala vytisknout.
Jednoho dne se u Fabiána objevil jeden bystrý muž a řekl: "Za každých sto dolarů, které půjčujete požadujete vrátit sto pět dolarů. To je ale nespravedlivý úrok. Požadovaných pět dolarů nebude nikdy možné splatit, protože jednoduše neexistují. Farmáři produkují potraviny, průmysl vyrábí zboží atd., ale vy jen množíte peníze."
"Předpokládejme, že v celé zemi jsou jen dva podnikatelé, zaměstnávající všechny lidi. Oba si od vás půjčí po 100 dolarech. Za mzdy a materiál utratí po 90 dolarech a zbude jim zisk ve výši 10 dolarů (příjem). To znamená, že celková kupní síla bude 90 dolarů + 2 krát po 10 dolarech, čili 200 dolarů. Aby vám však splatili půjčku, museli by prodat celou svou produkci za 210 dolarů. Bude-li jeden z nich mít štěstí a celou svou produkci prodá za 105 dolarů, může druhému zůstat nanejvýš 95 dolarů." (Když je celková kupní síla 200 dolarů a jeden z podnikatelů dostane 105, zůstane v rukou zákazníků jen 95 dolarů, za něž si budou moci koupit zboží druhého podnikatele.) "Část zboží tedy bude neprodejná, protože neexistují peníze, za něž by ho bylo možné koupit. Ten podnikatel vám zůstane dlužen 10 dolarů, a tuto částku vám bude moci splatit jen tehdy, když si znovu vypůjčí. Je to nemožný systém," řekl ten muž a mínil: "Správně byste měl vydat 105 dolarů, t.j. 100 dolarů mně a 5 dolarů na své útraty. Takto bude v oběhu 105 dolarů a dluh bude možné splatit."
Fabián ho klidně vyslechl a pak řekl: "Ekonomika financí, mladý muži, je velmi komplikovaná záležitost vyžadující dlouholeté studium. Dovolte, abych se o tyto záležitosti staral já a vy se starejte o své. Musíte se stát produktivnějším, zvyšujte výrobu, snižujte náklady a buďte lepším obchodníkem. Já vám v tom budu vždy ochotně pomáhat."
Muž odešel, ale Fabián ho nepřesvědčil. S jeho finančními operacemi nebylo něco v pořádku a ten člověk vycítil, že nedostal upřímnou odpověď.
Většina však Fabiána respektovala: "Je to odborník, ostatní se určitě mýlí. Podívejte jak se země vyvinula, jak vzrostla výroba - máme se nesporně lépe."
Avšak aby podnikatelé měli z čeho platit úroky z půjček, museli začít zvyšovat ceny. Dělníci si náhle stěžovali, že jejich platy jsou příliš nízké. Zaměstnavatelé ale odmítali zvyšovat mzdy s tvrzením, že by je to zruinovalo. Ani zemědělci nemohli dostat spravedlivou cenu za své produkty a hospodyně naříkaly, že potraviny jsou příliš drahé.
Nakonec někteří začali i stávkovat, což bylo do té doby neslýchané. Jiné chudoba zcela deprimovala a jejich přátelé a příbuzní si jim nemohli dovolit pomáhat. Většina lidí přestala vnímat skutečné bohatství všude kolem sebe - úrodné půdy, obrovských lesů, nerostů či stád dobytka. Mysleli už jen na peníze a pořád měli pocit, že jich mají málo. Systém však nikdy nezpochybňovali; byli přesvědčení, že všechno má pod kontrolou stát.
Pár jich pak dalo dohromady přebytečné peníze a založili "úvěrové" či "finanční" společnosti. Takto mohli získat 6 nebo i více procent, což bylo lepší, než 3 procenta, která platil Fabián. Mohli však půjčovat jen peníze, které skutečně vlastnili - neměli ta zvláštní zplnomocnění umožňující vytvářet peníze z ničeho, prostým záznamem čísel do knih.
Protože tyto finanční společnosti začínaly Fabiána a jeho přátele znepokojovat, rychle založili několik vlastních. Ve většině případů skoupili jiné společnosti ještě předtím, než stačily rozvinout svou činnost. Brzy se všechny tyto finanční společnosti ocitly v jejich rukou nebo je měli pod kontrolou.
Ekonomická situace se zhoršovala. Zatímco dělníci byli přesvědčeni, že jejich šéfové vydělávají příliš mnoho, jejich šéfové tvrdili, že zaměstnanci jsou líní a nepracují dost poctivě po celý den. Obviňovali se navzájem, vláda nebyla schopna předložit žádné řešení a kromě toho se jako nejakutnější problém ukázal boj s rostoucí chudobou. Stát proto spustil projekty sociální péče a přijal zákony, nutící lidi aby na ně přispívali. Mnohé to pohněvalo - věřili totiž v tradiční představu vzájemné pomoci na dobrovolném základě. "Tyto zákony legalizují loupež. Vzít člověku něco proti jeho vůli je bez ohledu na účel použití obyčejná krádež."
Ale lidé se cítili bezbranní a obávali se, že nebudou-li platit skončí ve vězení pro dlužníky. Projekty sociálního zabezpečení sice zpočátku přinesly jistou úlevu, ale problém se zakrátko vrátil a k jeho řešení bylo zapotřebí ještě více peněz. Náklady spojené se záchytnými systémy stále rostly a spolu s nimi i státní byrokracie.
Vládní představitelé byli většinou poctiví muži, kteří se snažili zastávat svou funkci co nejlépe. Neradi žádali peníze od lidí, a tak nakonec nezbylo než si vypůjčit u Fabiána a jeho přátel. Neměli ovšem ani potuchy jak tento dluh splácet.
Rodiče si už nemohli dovolit platit učitele vyučující jejich děti. Nemohli si dovolit platit lékařům. Stát byl nucen převzít tyto činnosti na sebe. Učitelé, lékaři a mnozí další se stali státními zaměstnanci.
Jeden po druhém bankrotovali i přepravci, a tak mohl Fabián na každých 100 dolarů v bankovkách a mincích, které měl v depozitu, půjčovat 200, 300, 400 a někdy až 900 dolarů. Musel jen dávat pozor, aby nepřekročil poměr devět k jedné, protože jedna osoba z desíti někdy požadovala své úspory v hotovosti.
Jen málo státních zaměstnanců bylo spokojeno se svou prací. Dostávali sice slušný plat, ale ztratili identitu. Stali se drobnými kolečky obrovského stroje. Neexistoval prostor pro vlastní iniciativu, za mimořádné úsilí se jim dostávalo jen minimálního uznání, jejich příjem byl fixní a k úpravě platu či služebnímu postupu docházelo jen tehdy, když jejich nadřízený odešel do důchodu nebo zemřel.
Zoufalí vládní představitelé se rozhodli požádat Fabiána o radu. Považovali ho za velmi moudrého člověka, který budil dojem, že ví jak vyřešit záležitosti okolo peněz. Pozorně si je vyslechl a pak řekl: "Mnozí lidé neumí řešit vlastní problémy - potřebují někoho, kdo by to dělal za ně. Jistě budete souhlasit, že většina lidí má právo na štěstí a zajištěné základní věci k životu. Vždyť jedno z našich nejdůležitějších hesel říká: Všichni lidé jsou si přece rovní, ne?"
"Jediný způsob, jak všechno vrátit do rovnováhy, je vzít přebytečné bohatství bohatým a dát ho chudým. Začněte zdaňovat. Čím více někdo má, tím víc bude muset platit. Vybírejte daně od každého člověka podle jeho schopností a rozdávejte každému podle jeho potřeb. Školy a nemocnice musí být bezplatně k dispozici všem, kteří si to nemohou dovolit..."
Pronesl dlouhou plamennou řeč plnou velkých ideálů a zakončil ji slovy: "A nezapomeňte, že mi dlužíte peníze. Půjčujete si u mne už dlouho. Ale já vám chci pomoci a proto souhlasím, abyste mi platili jen úroky. Jistinu ponecháme jako nesplacený kapitálový dluh a vy mi budete platit jen úroky."
Vládní představitelé odešli a aniž by důkladněji přemýšleli nad reálností Fabiánových koncepcí zavedli odstupňovanou daň z příjmu - čím víc vyděláš, tím vyšší bude tvá daňová sazba. Nelíbilo se to nikomu, ale člověk měl jen dvě možnosti: buď bude platit daně, anebo skončí ve vězení.
Obchodníci byli opět nuceni zvyšovat ceny. Dělníci žádali vyšší platy a tak buď doháněli zaměstnavatele k bankrotům, anebo k tomu aby začali nahrazovat lidi stroji. To vyvolalo další zvyšování nezaměstnanosti a přinutilo stát zavést další sociální projekty a zvyšovat sociální dávky.
Aby v některých odvětvích průmyslu udržela zaměstnanost, byla zavedena cla a další ochranné mechanizmy. Někteří lidé si začali klást otázku, zda je smyslem výroby vyrábět zboží nebo udržovat zaměstnanost.
Protože se všechno náhle zhoršovalo, snažili se regulovat platy, ceny a nakonec úplně všechno. Stát se snažil získat více peněz pomocí daně z obratu, daně ze mzdy a dalších daní. Někdo si povšiml, že bochník chleba, cestou od farmáře pěstujícího pšenici až k hospodyni, na sebe nabalí více než 50 druhů daní.
Objevili se "experti" a někteří z nich se dostali do vlády, ale časem musel každý z nich odstoupit, protože skoro ničeho nedosáhl. I když podrobil daně "restrukturalizaci" celková daňová zátěž neustále vzrůstala.
Fabián začal požadovat splácení svých úroků, což pohlcovalo stále větší podíl z daní.
Poté začaly vznikat politické strany - lidé se začali hádat, která skupina guvernérů by uměla nejlépe vyřešit jejich problémy. Handrkovali se o jednotlivé osobnosti, idealizmus, pověst politických stran, tedy o všem možném mimo skutečných problémů. Městské rady se začaly dostávat do potíží.
V nejednom z měst přesáhla výška úroků z dluhů daně vybrané v daňovém roce. Suma nesplacených úroků neustále vzrůstala v celé zemi - a nesplacený úrok byl zatížen dalším úrokem.
Postupně se ohromná část skutečného bohatství země dostala do rukou Fabiána resp. jeho přátel - zlatníků - a s tím se zvýšila i jejich kontrola nad lidmi. Ale pořád ještě nebyla úplná. Fabián a jeho přátelé věděli, že nebudou mít situaci pevně v rukou dokud nebude pod kontrolou každá osoba.
Většina lidí nesouhlasících s daným systémem, mohla být snadno umlčena finančním tlakem nebo vystavena veřejnému posměchu. Proto Fabián s přáteli skoupili většinu denníků, televizních a rozhlasových stanic a pečlivě si vybírali ty, kteří v nich pracovali. Mnozí z nich měli upřímnou snahu zlepšit tento svět, ale nikdy nepochopili jak jsou zneužíváni. Jejch řešení se vždy zabývala jen následky problémů, ale nikdy jejich skutečnými příčinami.
Existovalo vícero novin: pravicové, levicové, jedny pro pracující, jiné pro manažery, atd. Nezáleželo na tom, kterým z těch novin jsi věřil, pokud jsi nezačal přemýšlet nad skutečným problémům.
Fabiánů plán byl téměř před završením - celá země měla vůči němu dluhy. Prostřednictvím vzdělávání a masových médií kontroloval i to, o čem lidé přemýšlejí. Dokázali už přemýšlet jen nad tím a věřit jen tomu, co jim diktoval.
Když má člověk více peněz než může utratit pro své potěšení, co by ho asi ještě mohlo nadchnout? Pro ty s touhou po vládnutí je jedinou odpovědí moc - holá absolutní moc nad ostatními. Do masmédií a vlády se dostávali idealisti, ale pro skutečnou kontrolu vybíral Fabián jen lidi s mentalitou vládců.
Touto cestou se dal většina zlatníků. Poznali co znamená vlastnit obrovské bohatství, avšak ten pocit je už neuspokojoval. Potřebovali výzvu, nové emoce a jejich nejnovější zábavou se stala moc nad masami.
Byli přesvědčení, že jsou lepší než ostatní. "Vládnout je naše právo a povinnost. Masy neví, co je pro ně dobré. Potřebují aby je někdo vedl a usměrňoval. Vládnout je naše přirozené právo."
Fabián s přáteli zlatníky vlastnili mnoho bank půjčujících peníze. Samozřejmě, byly v soukromém vlastnictví různých majitelů. Ti si teoreticky si konkurovali, ale ve skutečnosti úzce spolupracovali. Když se jim podařilo přesvědčit několik vládců, založili instituci nazvanou Centrum peněžních rezerv, což vlastně byla centrální banka. Dokonce přitom nepoužili ani vlastní peníze, ale vytvořili úvěr krytý částí vkladů svých zákazníků.
Táto instituce byla fasádou systému regulujícího emisi peněz a vzbuzovala dojem, že jde o činnost prováděnou vládou. Kupodivu se však členem jejího představenstva nemohl stát žádný člen vlády ani státní zaměstnanec.
Vláda si přestala půjčovat přímo od Fabiána, a začala využívat systému dluhopisů Centra finančních rezerv. Zárukou byla předpokládaná výška daňových příjmů v nesledujícím roce. To bylo přesně v souladu s Fabiánovým plánem - odpoutat od sebe každé podezření a vzbudit dojem, jakoby šlo výlučně o operace státu, ale přitom ze zákulisí stále všechno řídil.
Takto měl Fabián nepřímo v hrsti vládu, která byla nucena poslouchat ho na slovo. Chvástal se: "Svěřte mi pod kontrolu peníze státu a bude mi jedno, kdo tvoří zákony." Bylo tedy úplně lhostejné, která byla zvolena skupina vládců. Krevní oběh státu, peníze, měl pod kontrolou Fabián.
Vláda se takto dostávala k penězům, ale každá půjčka byla zatížená úrokem. Stát utrácel stále víc peněz na sociální péči a sociální dávky a brzy začal mít problémy se splácením úroků, o splácení jistiny nemluvě.
Našli se však lidé, kteří se začali ptát: "Peníze jsou přece systém vytvořený člověkem. Nedal by se přizpůsobit tak, aby lidem sloužil místo aby nad nimi vládl?" Takových lidí ale bylo stále méně a jejich hlasy zanikaly v bláznivé honbě za úroky, které ve skutečnosti nebyly vytvořeny v peněžní formě, a tedy vlastně vůbec neexistovaly.
Vlády se střídaly, měnily se názvy politických stran, ale hlavní politický směr se nezměnil, bez ohledu na to, která vláda byla "u kormidla". Fabiánův vytoužený cíl byl každým rokem blíže. Politika už lidem neříkala nic a přestali se o ni zajímat. S vypětím posledních sil platili daně a něčeho navíc už nebyli schopni. A tehdy dozrál čas pro Fabiánův poslední tah.
10% peněžní zásoby ještě bylo ve formě bankovek a mincí. Ty bylo nutné odstranit tak, aby to nevyvolalo podezření. Dokud lidé používali hotové peníze, mohli nakupovat a prodávat tak jak chtěli - do jisté míry stále ještě měli svůj život pod kontrolou.
Nosit u sebe bankovky a mince nebylo právě bezpečné. Šeky nebyli akceptovány za hranicemi místní komunity. Proto se hledal výhodnější systém. A s řešením opět přišel Fabián. Jeho organizace každému vydala malou plastovou kartičku s jménem, fotografií a identifikačním číslem.
Kdekoli klient předložil tuto kartu, majitel obchodu se spojil s centrálním počítačem a zkontroloval si platební schopnost klienta. Když byla v pořádku, mohl si nakoupit cokoli chtěl, a to až do určité výšky.
Zpočátku mohli lidé používat jen malé úvěrové sumy a když je do měsíce splatili, nemuseli platit žádný úrok. Pro zaměstnaného člověka to bylo skvělé, ale co si s tím mohl počít podnikatel? Musel instalovat stroje, vyrábět zboží, platit mzdu zaměstnancům, atd., prodat všechno své zboží a teprve pak mohl vypůjčené peníze vrátit. Když byl pozadu s placením, musel za každý měsíc zaplatit úrok ve výši 1,5% z dlužné sumy, což představovalo až 18% ročně.
Obchodníci neměli jiné východisko než přičíst těchto 18% k prodejní ceně. Tyto dodatečné peníze (18%) ovšem nikdo nikomu nepůjčil. Obchodníky v celé zemi postavili před původní neřešitelný úkol - z každých 100 dolarů, které si půjčili, museli vrátit 118 dolarů - přičemž těch 18 dolarů navíc nebylo nikdy vytvořeno.
Fabián s přáteli si ještě více zvýšili společenskou reputaci. Považovali je za vzory serióznosti a bezúhonnosti. Jejich vyjádření k problematice financí a ekonomiky byla přijímána s téměř posvátnou úctou.
Mnoho malých firnem zkolabovalo pod vahou neustále rostoucích daní. K různým činnostem byla nevyhnutná rozličná povolení, takže i firmy, které se ještě držely nad vodou, považovaly tyto podmínky za hodně tvrdé. Fabián vlastnil a měl pod kontrolou všechny velké společnosti se stovkami poboček. Zdánlivě si sice vzájemně konkurovaly, avšak měl je všechny pod kontrolou. Nakonec byli všichni ostatní konkurenti nuceni zanechat podnikání. Stejný osud postihl i instalatéry, tesaře, elektrikáře a většinu dalších malých odvětví - pohltily je Fabiánovy gigantické firmy, nad nimiž navíc držel ochrannou ruku stát.
Fabián se snažil, aby plastické platební karty úplně nahradily bankovky a mince. Plánoval, že když se stáhnou s oběhu všechny bankovky, budou nadále moci fungovat už jen firmy a obchodní společnosti využívající počítačový systém platebních karet.
Počítal s tím, že někteří lidé dříve či později o svou kartu přijdou nebudou moci nic kupovat ani prodávat, dokud opět neprojdou prověrkou a nedostanou nový průkaz totožnosti. Proto potřeboval zákon, který by mu umožňoval maximální kontrolu, zákon, pode nějž by každý člověk musel mít vytetované na ruce své identifikační číslo. Bylo by ho možné vidět pod speciální lampou napojenou na počítač. Každý takový počítač by byl napojen na výkonný centrální počítač, takže Fabián by věděl o každém člověku úplně všechno. Mimochodem, termín, který svět financí používá k pojmenování takového systému je "frakční rezervní bankovnictví".
http://www.s474n.com/povidka-jak-funguji-banky-aneb-chci-celou-zem-a-pet-procent-navic/

Earth Song

Sobota v 0:22 | afinabul |  Audio
https://www.youtube.com/watch?v=3F6yS2lCbmA


Majdan: Provokácia pod cudzou vlajkou

16. února 2018 v 8:15 | afinabul |  Ponerológia
Súčasný predseda výboru Verchovnoj rady Ukrajiny pre otázky národnej bezpečnosti a obrany Sergej Pašinskij a poslanec Vladimír Parasjuk sa osobne podieľali na zabíjaní ľudí počas kyjevského majdanu vo februári 2014, vyhlásil gruzínsky snajper Alexandr Revazišvili, ktorý, podľa jeho vlastných slov, bol svedkom týchto udalostí
"Pašinskij strieľal zo svojho samopalu krátkymi dávkami. Mladý Parasjuk z pušky Saiga, jeho otec z pušky SKS," uvádza sa vo výpovediach Revazišviliho advokátovi, s ktorými je ochotný postaviť sa pred ukrajinský súd a ktoré má k dispozícii aj RIA Novosti.
Korešpondent hovoril v Tbilisi s gruzínskymi odstreľovačmi, ktorí sa, podľa ich vlastných slov, bezprostredne zúčastnili tragických udalostí na majdane. Oni tvrdia, že zbrane a rozkaz na spustenie paľby taktiež dostávali od Pašinského. Podľa slov bývalého gruzínskeho vojaka Kobu Nergadzeho, na Ukrajinu ho s ďalšími snajpermi pozval poradca bývalého prezidenta Gruzínska Michaila Saakašviliho Mamuka Mamulašvili, ktorý teraz velí "Gruzínskej légii", bojujúcej v Donbase na strane Kyjeva. Mamulašvili vydal pokyn "urýchlene cestovať na Ukrajinu na pomoc protestujúcim". Nergadze uviedol, že jeho skupina mala vyčlenených 10 tisíc dolárov, ďalších 50 tisíc sľubovali po návrate zo služobnej cesty.
Taliansky "5kanál" odvysielal dokumentárny film, v ktorom talianski novinári hovorili s Nergadzem, Revazišvilim a Zalogi Kvapacchelija. Podľa týchto ľudí v roku 2014 boli ako snajperi vyslaní do Kyjeva exprezidentom Gruzínska Michailom Saakašvilim. Jeden z nich tvrdil, že na moment zostrenia situácie gruzínskemu oddielu rozkázali páliť po bojovníkoch "Berkutu" a aj po protestujúcich, lenže gruzínsky oddiel tento rozkaz pochopil ako provokáciu a preto nestrieľal.
https://www.hlavnespravy.sk/gruzinsky-snajper-pomenoval-tych-co-zabijali-na-majdane/1311268

Gruzínski sniperi strieľali do demonštrantov v priebehu nepokojov proti vláde ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyča? Známy český expert poukazuje na to, že to má vojenskú logiku.
Dvadsiateho februára 2014 na kyjevskom Majdane neznámi odstreľovači začali páliť po stúpencoch opozície, ktorí chceli zvrhnúť prezidenta Viktora Janukovyča. Na ulici zostalo ležať 53 mŕtvych - 49 protestujúcich a štyria predstavitelia policajných orgánov. Lídri opozície, predstavitelia USA a Európskej únie okamžite obvinili vládny režim. Streľba na Majdane se stala osudovým medzníkom, ktorý rozhodol o víťazstve opozičných síl.
Uplynuli štyri roky, nová vláda ale doposiaľ nevyšetrila, čo sa v centre Kyjeva stalo. Naopak sa objavuje stále viac otázok. Spravodaj Sputnika sa stretol s predpokladanými strelcami. Sú to gruzínski rodáci. Tvrdia, že rozkazy dostávali od lídrov Majdanu. Naviac dostali priamy rozkaz strieľať nielen po policajtoch, ale i po samotných protestujúcich, aby ešte viac rozbúrili dav a vyvolali politickú krízu.
Svedectvá ľudí, ktorí poznajú temné pozadie zvrhnutia vlády Viktora Janukovyča v minulých dňoch zverejnil Sputnik na svojich stránkach.
Naša redakcia sa opýtala známeho politického a mediálneho experta Štěpána Kotrby, či verzia o gruzínskych sniperoch pôsobí vierohodne.
Pred štyrmi rokmi došlo k streľbe na kyjevskom Majdane, ktorá si vyžiadala mnoho obetí a pomohla opozícii k výhre nad prezidentom Janukovyčom. Až teraz sa objavili svedectvá, že streľbu mali na svedomí žoldnieri najatí opozíciou. Čo na to hovoríte?
No, zaujímala by ma väzba gruzínskych strelcov na gruzínskeho exprezidenta Saakašviliho na jeho ochranku a tajnú službu. Tá informácia tu cirkuluje od prevratu. Publikovala ju napríklad pred pol rokom talianská televízia patriaca Berlusconimu.
Mne ale chýba potvrdenie detailnej výpovede gruzínskeho generála v dôchodku Tristana Tsitelašviliho, ktorý už v apríli 2014 médiám tvrdil, že ostreľovači, ktorí vo februári v Kyjeve na Majdane strieľali, boli bývalí vojenskí a bezpečnostní špecialisti zo štruktúr Michaila Saakašviliho, ktoré viedol Giya Baramadze a Givi Targamadze.
Tsitelašvili priznal, že niektorí z nich súžili pod jeho velením v gruzínskej armáde, ako Koba Nergadze (s pasom vydaným na meno Georgij Karusanidze), Georgij Saralidze, Merab Kikabidze a David Makiašvili, Alexander Revazišvili, Koba Chabazi. Občas sa ta informácia ešte niekde zrecykluje.
Títo žoldnieri súvisia i s tzv. Gruzínskou légiou, ktorá teraz bojuje na východnej Ukrajine na strane Kyjeva. A zaujímalo by ma, prečo nechala Porošenkova prezidentská kancelária skartovať veľa dokumentov z vyšetrovania tejto streľby.
Zmenia tieto svedectvá pohľad Západu na ukrajinskú revolúciu a vládnuci kyjevský režim?
On snáď niekedy niekto súdny na Západe veril v naozaj ľudovú revolúciu na Ukrajine? A mýty majú schopnosť prežiť i odhalenie.
Západná "false flag" operácia má cenu pre Západ, pre drancujúce podmienky asociačnej dohody s EU a nepredĺženie Transsibírskej magistrály do Hamburgu a znemožnenie realizácie Hodvábnej cesty cez Ukrajinu.
I Rusko sa snaží vytvoriť a udržať na západnej hranici čo najširší cordon sanitaire. Inak už by občianska vojna na východnej Ukrajine dávno skončila.
Nie je zvláštne, že si prozápadná opozícia najala žoldnierov, aby strieľali do vlastných stúpencov?
A najala si ich naozaj sama prozápadná opozícia alebo niekto zo zahraničia, kto prozápadnú opozíciu na Ukrajine riadil a platil? Inak z vojenského hľadiska to logiku má. Akcia pod cudzou vlajkou sa inak robiť nedajú.
Čo sa podľa vašeho názoru vtedy pred štyrmi rokmi stalo na kyjevskom Majdane? Bezprávie vládnych síl, alebo operácia opozície na zvrhnutie vlády?
Operácia rozčúlenej cudzej štátnej moci, zneužívajúcej soft power politickej opozície, na zvrhnutie vlády, ktorá odmietla návrh Európskej únie, ktorý sa neodmieta.
https://www.hlavnespravy.sk/provokacia-pod-cudzou-vlajkou-spojenci-popravili-majdan-nevylucuje-cesky-expert/1314494

Dávidova hviezda je druh svastiky

15. února 2018 v 16:06 | afinabul |  Knihy
Sborník příspěvků 10. konference Evropské asociace čínských studií.


Thajsko rozdává na Valentýna vitamíny podporující plodnost

15. února 2018 v 15:56 | afinabul |  Technológia myslenia
Thajsko se u příležitosti oslav svátku svatého Valentýna snaží bojovat s klesající porodností, zdravotníci proto lidem rozdávali vitaminy. Thajská populace rychle stárne a porodnost se podle údajů Světové banky snížila z více než šesti dětí na jednu ženu v roce 1960 na zhruba 1,5 dítěte v roce 2015.
https://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/deti/thajsko-rozdava-na-valentyna-vitaminy-podporujici-plodnost_467440.html


Voice singing by three girls

15. února 2018 v 3:16 | afinabul |  Hudba
https://www.youtube.com/watch?v=PkqfKt5m4c0
https://youtu.be/KQr_VY5ObdY

Syndrom viny

13. února 2018 v 1:03 | afinabul |  Ponerológia
kratene

Syndrom viny se začal jako produkt americké levice, která degenerovala do podoby euromarxismu, propagandisticky uplatňovat v médiích již po druhé světové válce v Německu. Je plně v souladu s prolhanou a pokryteckou politickou korektností. V současnosti ho lze bez nadsázky označit za vzorový produkt ideologického podvodu, pokrytectví a zákeřné mediální manipulace s myšlením mas. Můžeme ho bez nadsázky označit za prostředek psychologické války proti bělochům, především Evropanům. Jeho komickým doplňkem je tažení další opory amerických demokratů a euromarxistů, a to neukojených feministek, pod názvem Me Too. Cílem je zotročení národů s jejich vlastním pasivním souhlasem a odstraněním tradičního mužského obranného elementu národa a rodiny.
Tato fáze začala v šedesátých letech. V USA se kupříkladu vyznačuje naprosto rozdílnými přístupy ke kriminalitě bílých a barevných, což nakonec vedlo k tomu, že bílí odešli z řady čtvrtí amerických měst. Typickým příkladem je Detroit. V USA se tomu říká "bílý útěk". Tím je myšlen útěk bělochů před barevným násilím, které začalo znásilňováním bílých žen v sedmdesátých letech a útoky na domy bělochů tlupami černochů a Hispánců vyprovokovanými levičáckými bílými intelektuály. Zmiňuje to Paul Johnson v knize Dějiny amerického národa. V médiích se tomu říkalo rasové bouře. V posledních letech je vidíme ve Francii, Anglii a Švédsku. V Evropě se o bílém útěku nedozvíte, ale v Paříži už se stal realitou a v Londýně rovněž. Některé čtvrti jsou už čistě barevné a běloch tam nevkročí. Vzorový příklad přínosnosti a obohacení rasovým multikulturalismem euromarxistů.
Vzhledem k tomu, že Češi se podíleli doma i v zahraničí na boji a odporu vůči německému nacismu a rasismu, bylo třeba nalézt nějaký důvod k osočením, že jsou rasisty, aby se vytvořil syndrom viny. K tomu posloužila romská komunita a její utlačování. Dokladem tohoto strašného "útlaku" je poměr placených daní a pobíraných sociálních a jiných dávek z hlediska Čechů a Romů zprůměrovaný na jednoho příslušníka každého z obou etnik. Stačí vzpomenout na komedii kolem zdi v Matiční ulici a kdo z politiků a jak se angažoval. Reprezentanti pražské havlérky a nedávní voliči Drahoše se mohli zalknout protičeskou propagandou a podlézáním zahraničním euromarxistům. Britové dokonce natočili urážlivý film o českém rasismu, ale zároveň si přímo na letišti v Praze postavili kontrolní pracoviště, aby mohli odmítat romské cestující do Británie. Ti poté obsadili autobusy do Londýna. Typická ukázka euromarxistických a amerických liberálně-demokratických lží a pokrytectví v praxi. Na tento údajný rasismus se nabaluje prolhaná a pokrytecká propaganda sudeťáků o hodných Němcích a zlých Češích.
Od sedmdesátých let minulého století se pod vedením amerických demokratů organizuje propaganda k vytváření syndromu viny u obyvatel Izraele za to, že se brání palestinským arabským, později palestinským islámským teroristům. Je otřesné, že se na ní beze studu podílejí i někteří američtí Židé z intelektuální vysokoškolské komunity a vrcholové politiky. Nijak je netíží, že zrazují historickou vlast a národ. Dostává se jim podpory především od amerických demokratů a euromarxistů a maximálního prostoru ve většině médií včetně našich.
Země svobodných a domov statečných (americká hymna), možná kdysi. Ve světovém měřítku mají USA nejvyšší počet vězňů v poměru k počtu obyvatel. V současnosti se "svobodný a statečný" Američan utopený ve zbabělé politické korektnosti neodváží podívat na ženskou, natož diskutovat na politické téma typu rasa či americké agrese v zahraničí, hraje si na multikulturalistu a neprozradí, koho volil prezidentem. Nicnedělající indiáni provozují nezdaněné herny a kasina a dostávají ročně od 12 000 do 64 000 dolarů za to, že jsou indiáni. Krásně to popisuje kniha "Všechny jejich lži" od Tuvia Tenenboma, která rovněž zmiňuje bílý útěk.
Zároveň nelze přehlédnout, že stejný syndrom viny se záměrně nevytváří na Ukrajině, Pobaltí, Chorvatsku a Kosovu, kde jsou naopak nacistické a antisemitské tradice tolerovány, ne-li přímo podporovány ze strany domácích politiků i euromarxistů. Naopak, tam jsou ti špatní Rusové, kteří zachránili Evropu před nacismem a dokončením holokaustu. I to je doklad faktu, že euromarxisté jsou jen fašisté s bolševickými hesly, kteří rádi řeční a poučují druhé o morálce, kterou sami zcela postrádají.
Oběti nacismu byly a jsou s pomocí lží, zastírání pravdivých informací a jednostranné politické korektnosti dlouhodobě mediálně přesvědčovány, že jsou stejné, jako byli nacisté. Před několika lety se stal Hitler osobností roku a nedávno kancléřka Merkelová v americkém časopise Time, který je hlásnou troubou tamních demokratů typu Obamy a Clintonové. Svůj ke svému, nacista a euromarxistka. Saúdská Arábie založila a dotuje v USA univerzitu na školení neziskovkářů. Část nemyslící mladší generace v USA i EU nenávistné protinárodní, multikulturalistické a islámské propagandě dokonce věří, takže se už nemusí přetvařovat a předvádět politickou korektnost. V současnosti dostávají nálepku rasistů a xenofobů všichni, kdo si nechtějí nechat zničit vlast a národ afroislámskou invazí. I v tomto případě vidíme v prvních řadách ideologické protinárodní propagandy reprezentanty pražské havlérky a neziskovek. Dostává se jim maximální publicity v protinárodních médiích, počínaje ČT, zatímco vůči vlastencům se praktikuje všemožná cenzura, urážlivé mediální štvanice i jiné formy nátlaku pod hesly svobody a demokracie.
Zde bych opět zdůraznil, že pražskou havlérku, jejíž členská základna pochází částečně i z Brna, tvoří zájmové skupiny propojené do zahraničí, především Německa, Rakouska (němečtí a rakouští Zelení, Piráti, socialisté, částečně křesťanské strany) a USA (Demokratická strana). Mají úzký vztah k neziskovkám, velký vliv ve většině politických stran, zaštiťují se řečmi o svobodě, demokracii a lidských právech, a především odkazem Václava Havla. Ten snad nikdy nepoužil slovo vlast, ať už byl ve skutečnosti jakýkoli, přičemž názory, vzpomínky a hodnocení jeho osoby se výrazně liší. Udělali si z něj posvátnou krávu a zdroj příjmů, především v kultuře a médiích. Podílejí se už bezmála třicet let na destrukci země jako vlasti českého národa a rodiny včetně rostoucí ekonomické zadluženosti, likvidace zemědělství a podřízenosti průmyslu především německým zájmům. Ti, kterým šlo před listopadem 1989 i po něm o skutečnou svobodu a demokracii, jsou již znovu v disentu, podporují národ a našeho prezidenta a do pražské havlérky nepatří.
Dopady syndromu viny v Německu jsou nepřehlédnutelné. Němci zdegenerovali jako národ natolik, že většinou již nejsou schopni se bránit vůči jakékoli agresi, počínaje mediálními útoky. Až na výjimky zcela ztratili čest a hrdost. Třesou se strachy, že jim euromasrxistická banda vezme jejich korýtka a nevidí, že o ně stejně přijdou díky afroislámské invazi, případně válce, pokud se nebudou bránit. To jim na druhé straně nebrání podílet se na válečných zločinech pod praporem humanity, které spáchaly státy NATO v Jugoslávii a Libyi. Bundeswehr převzal plně roli svého zločinného předchůdce wehrmachtu a stal se útočnou armádou porušující mezinárodní právo, Chartu OSN i německé zákony, které říkají, že Bundeswehr je určen pouze k obraně Německa.
Sudeťáci, přední politické opory Merkelové, se v současnosti nehlásí k tomu, že svým zásadním podílem na likvidaci Československa destabilizovali meziválečný bezpečnostní systém založený na spolupráci Francie a Československa, Rumunska a Jugoslávie a umožnili tak útok na Polsko a rozpoutání druhé světové války v Evropě. A v rámci něčeho takového jako německý euromarxistický Bundeswehr, navracející se k tradicím wehrmachtu a sudeťáků má sloužit polovina pozemních sil naší armády, díky reprezentantu pražské havlérky Stropnickému! Masaryk, Štefánik, Beneš, legionáři a protinacističtí bojovníci a oběti německého nacismu, včetně Cikánů v Letech by se nestačili divit.
Dokladem úpadku Němců je i koloniální smlouva, kterou podepisuje každý nastupující německý kancléř v USA. V ní se zavazují, že budou podle amerických představ utvářet nejen zahraniční politiku, ale dokonce i svoje školství. Dalo by se to pochopit v rámci denacifikace v padesátých letech, kterou Německo stejně sabotovalo, ale proč v současnosti. Výsledky ve školství jsem popisoval nedávno. O smlouvě se píše v knize Die deutsche Karte. Ostatně dokladem pokleslé úrovně současných Němců je úroveň jejich politické reprezentace, jak Merkelové, tak Schultze a samozřejmě Zelených. Bez ohledu na rozdělení do jakýchsi partají jsou to samí euromarxisté.
Syndrom viny jako formu psychologické války převzalo ve spolupráci se sudeťáky vedení západního Německa, později sjednoceného Německa nejdříve proti Čechům a později s pomocí nadnárodních euromarxistů v Bruselu i proti Židům. Výsledkem je podpora takzvaných Palestinců, ale rovněž dalších islámských teroristů šíitských i sunnitských. Vytváření syndromu viny s cílem destrukce států a národů patří k základním ideologickým zbraním euromarxistů společně s politickou korektností, lží a zamlčováním pravdy. U nás jsou jeho hlavními hlasateli příslušníci pražské havlérky, socialisté a političtí neziskovkáři ukrývající se pokrytecky za humanitu.
Nelze přehlédnout, že později se objevilo stejné propagandistické tažení vůči Srbům, kteří kdysi úspěšně bojovali proti německým nacistům a jejich chorvatským a muslimským pomahačům v Jugoslávii. Výsledkem bylo rozbití Jugoslávie, destabilizace celého regionu, vytvoření zločineckého státu Kosovo na srbském území, podpora islámského terorismu a obchodníků s drogami. V současnosti je snaha vytvářet syndrom národního zločinu a viny proti Rusům. To nakonec vidíme na opakovaném tvrzení, že ruští komunisté byli stejní jako nacisté. Bez ohledu na mnohdy brutální praxi nebyli, protože jejich učení nebylo postavené na rasismu a vyhlazování národů. Sovětský systém se opíral o soudní rozsudky, byť mnohdy zmanipulované, ne-li zločinné, zatímco v nacistickém Německu k odsunu do koncentráku rozsudek nebyl nutný. V Rusku se ovšem výrobcům syndromu viny, na rozdíl od zhlouplých a zbabělých Evropanů a Američanů, moc nedaří. Především západní Evropa se díky syndromu viny stala "zemí svobodných a domovem statečných".

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/-Jako-by-Romove-byli-opice-ktere-je-treba-vodit-za-rucicku-a-utirat-jim-zadek-Martin-Koller-se-s-tematem-koncentraku-v-Letech-nemaze-nepotesi-ani-SPD-524124

Další články


Kam dál