close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Zisti kto si a rob to úmyselne.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Pravda ano, či ne

16. září 2008 v 15:30 | afinabul |  Ponerológia
Napsal: Mgr.Ladislav Malý
Nedávno mnou napsaný článek na téma krajské volby uveřejněný na AM, vzbudil mezi některými čtenáři dost vášní. Různí diskutující odbočili totiž od daného tématu a jejich debata se stočila na pravdu jako takovou. Pokouším se na ně odpovědět.
Aristotelova (+322 př.Kr.) odpověď v klasické filosofii na otázku pravdy zní: je to shoda poznání a skutečnosti. Otázka pravdy úzce souvisí s otázkou bytí, v širším pojetí se stvořením. Svět kolem nás existuje, anebo ne?

I ten nejzarytější nepřítel poznání objektivní pravdy píchne-li se jehlou, cítí, že to bolí; když má hlad chce se najíst; když mu do boty padne kamínek, je žádoucí ho z boty vyhodit. Na podkladě životních zkušeností se světem poznáváme - pakliže jsme zdravě a racionálně uvažující - že existujeme my a svět kolem nás. A to je základní, naprosto nezpochybnitelná pravda.
V tomto hmotném světě má všechno svůj počátek i konec, i svou příčinu. Říkat, že vesmír je nekonečný je nesmyslné tvrzení. Neboť každá hmotná entita, jakou je např. strom, zvíře, ale i člověk apod. je složená z různých jiných částí podléhající času a změnám, při rozkladu zaniká. A každá má také svoji dobu vymezenou k životu. Proč najednou by hmotný vesmír měl být nekonečný? Moderní věda nám se svými přístroji poodhaluje "technologii" Tvůrce; nedávno přečetla lidský genom. Říci, že něco takového vzniklo samo od sebe, jenom na základě jakýchsi vesmírných mlhovin a prachu - jak nás to učili soudruzi učitelé v komunistických školách - je směšné tvrzení, jehož už ani ti nejradikálnější zastánci evolucionismu nepoužívají, nebo aspoň ne nahlas. Kvantita nikdy nepřeskočí do kvality, život nikdy nevznikne z neživého, život se předává ze živého. Výsledky moderní vědy potvrzují to, co Církev na základě zjevení říká už dva tisíce let: že totiž vesmír, člověk a vůbec všechno živé i neživé má svého Stvořitele, Někoho, kdo všemu co nás obklopuje dal strukturu a řád, stvořil živé i neživé. Řádem rozumíme rytmus přírody, strukturou její hierarchii. Tvůrce světa nemohl a nemůže být stejně či méně inteligentní než jsme my - nikdo totiž nemůže dát to, co nemá. To považuji za další nezpochybnitelnou pravdu.
Máme zde tedy reálný svět, který má svůj začátek a také až přijde jeho čas bude mít svůj konec, tak jako všechno stvořené kolem nás. S naprostou jistotou víme, že tento svět má svého Tvůrce. Člověk je stvořen jako bytost s tělem a duší. Duše je primárním životním principem hmoty-těla, je nehmotná, jednoduchá, má schopnost subsistovat a je věčná; dále jsme do výbavy od Stvořitele dostali rozum a svobodnou vůli. Všichni lidé, bez ohledu na rasu a národy, podléhají přirozenému mravnímu zákonu: toužíme všichni po kráse, dobru, spravedlnosti apod. Výrazem tohoto zákona je Dekalog - desatero Božích přikázání. Tedy přirozený mravní zákon - vedle zákonů přírodních - je pro mne další nezpochybnitelnou pravdou.
Pravdy, jež zde zmiňuji je absolutní, univerzální Bytí samo, nezávislé na našem vědomí. Od Něho se odvozuje všechno, co zde na Zemi existuje, protože On je Tvůrcem všeho. Základním životním úkolem člověka je Bohu vzdávat díky za svou existenci, za dar poznání a svobody, jež Jeho milostí dostal. Z toho vyplývá apel na život v souladu s Jeho nařízeními, tj. na mravní chování. Postupem doby se v Evropě vykrystalizovala civilizace - Christianitas - v níž vzniknul vertikální vztah: člověk ve svém filosofickém uvažování a celým životem směřoval k transcendentální Autoritě.
Evropské národy do značné míry zachovávaly tento vztah. Je ale na místě říci, že pěstovat ctnosti lidi bolí, takže se nelze divit tu a tam porušování tehdejších civilizačních hodnot.
Období, kdy došlo k postupnému, ale za to systematickému odvracení se jednotlivců a posléze národů od absolutní Autority, můžeme datovat kolem 18.století. Filosofy Descartem a Lockem začíná na dveře Evropy ťukat moderní filosofie. Filosofie, do té doby svým vědeckým poznáním veškeré skutečnosti vyjadřovala transcendentální Autoritu, změnila se na umění tázat se, vyšší autoritu nehledá. Ve svých odpovědích zůstává skeptická, relativistická, ba sofistická. Emanuel Kant svým filosofickým sdělením obrací pozornost výlučně na člověka, od něho se prý odvíjí veškeré dění, jedině on má právo posuzovat svět, on je tím vrcholem, vyšší autorita neexistuje. Kant ještě uznává mravní řád a z něj plynoucí povinnosti a odpovědnost pro člověka, ale v postmoderní době, v níž právě žijeme, se i tyto hodnoty ruší. Otevírají se tak dveře subjektivistickému vnímání světa a vznikají různé filosofické směry, které jsou pak základem pro politické strany různých směrů a vizí, jež otravují ovzduší jedem falešných hesel svobody, rovnosti a bratrství. Současně s tím židovští spolu s gójimskými intelektuály a nevěrci zhruba od 18.století zakládají různá tajná společenství, které dodneška a stále ve větší míře - tak jak vzrůstá jejich moc - nacházejí své ctitele a členy. Ve filosofii se stále více do popředí staví člověk, jenž se se svou pýchou vedral na piedestal nejvyšší autority, univerzální Pravda je ničím, šlape se po přirozeném mravním řádu, morálka se odhlasuje v parlamentu na základě vůle většiny.
Bylo by velkým omylem myslet si, že filosofie je jenom jakýmsi nevinným žvaněním a pro praktický život je nepotřebná. Právě opak je pravdou. Moderní a posléze postmoderní filosofie připravily intelektuální základ pro současnou euroamerickou civilizaci a kulturu. Vzniká horizontální vztah: člověk - humanita bez Boha. Výsledkem jsou tzv. lidská práva, svým dosahem překračující rámec absurdity; radikální liberalismus, přecházející do anarchie a myšlenkového chaosu; multikulturní a multietnická společnost - z čehož v budoucnu vypukne krvavá občanská válka; bezuzdný konzumismus, gender-kultura a jiné a jiné podobné nešvary současnosti.
Proto mne nepřekvapují ty hlasy jež zavrhují poznání objektivní pravdy, podobající se hadímu syčení, ponoukající nás: "Buďte jako my, zavrhněte Boha…"
Objektivní Pravda existuje, veškerá lidská činnost je pravdivá, tedy i historické události. Ale lidské výpovědi o nich se různí, tak, jak různí jsou i lidé, kteří tyto události zažili a jejichž zkušenosti nám sdělují. Někteří ovšem úmyslně sdělují nepravdy, anebo pravdu překrucují či zamlčují. Tady záleží na naši zkušenosti a umění pracovat s fakty.
Ukažme si malý příklad nepravdivé zprávy současně spojené s mediální masáží obyvatelstva: Letos zkraje srpna sotva začala olympiáda v Pekingu, gruzínský president M.Saakašvili, jinak tvrdý stoupenec USA, dal rozkaz své armádě napadnout Jižní Osetii. Ponechme stranou vlekoucí se tahanice o tohle území mezi Ruskem a Gruzií, držme se faktů srpnové války. Gruzínská vojska dělostřelecky bombardovala Cchinvali, hlavní město Jižní Osetie, bylo zabito stovky civilistů, způsobené obrovské škody na majetku. Sdělovací prostředky sionistů a proamerických zaprodanců toto vůbec nekomentovaly, o zločinech gruzínské armády se jenom letmo zmiňovaly, pokud možno holou větou. Ale sotva ruská vojska, která měla dohlížet na mír v Osetii a byla zprvu zahnána na území Ruska, pak provedla protiútok, spustily velký křik. A to lživý, úporný, snažící se o obrácení pravdy naruby: ruskou obrannou akci vylíčily v těch nejstrašnějších barvách a vydávaly ji za agresi, jakože oni to byly, kteří způsobily tuto válku. Ani slovo o tom, že Saakašvili jako válečný zločinec a agresor by měl jít před mezinárodní tribunál do Haagu. Na tomto gruzínském případě jasně vidíme jak se s pravdou manipuluje, a jak se vytváří veřejné mínění.
Žijeme v první dekádě jedenadvacátého století. Tím, že je politika vládnoucích stran ideově vyprázdněná, dostane současný radikální liberalismus "zpětný chod", čili plnou parou směrem k totalitě. Na obzoru se už rýsují její kontury. Masivní odklon lidstva od objektivní Pravdy, tj. od Boha, zapříčinil v průběhu času - zatím! - dvě nejkrvavější totality: nacistickou, a ještě krvavější a zrůdnější totalitu komunistickou. Ta správná řež nás ale teprve čeká. Metaforicky řečeno, a tady má pan Wistrich pravdu: všichni sedíme ve vlaku a strašlivou rychlostí se po kolejích řítíme stále vpřed, na jejichž konci zeje hluboká propast, do které sletíme. "Vpřed, vpřed, stále vpřed - a vpředu smrdí síra…" - zpívá Karel Kryl v jedné své písni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.