Zisti kto si a rob to úmyselne.

Čas spravedlivých (Gideon Levy, Haaretz, Izrael, 9. 1. 2009)

11. ledna 2009 v 8:25 | afinabul |  Bratia
Tato válka, snad víc než ty, které ji předcházely, odhaluje opravdu hluboké žíly izraelské společnosti. Rasismus a nenávist vztyčují své hlavy, tak jako touha po pomstě a žízeň po krvi. "Instrukce velitele" izraelské armády (Israel Defense Forces) zní nyní "zabít co největší počet", jak to formulují vojenští dopisovatelé v televizi. A i když se to týká bojovníků Hamásu, tento pokyn je přesto mrazivý.
Bezuzdná agrese a krutost jsou ospravedlňovány jako "projev obezřelosti": děsivá bilance krve: asi 100 mrtvých Palestinců na jednoho zabitého Izraelce, neposkytuje příležitost k otázkám. Jako kdybychom my rozhodli o tom, že jejich krev je stokrát méně cenná nežli naše, v souladu s přiznáním našeho vrozeného rasismu.
Pravičáci, nacionalisté, šovinisté a militaristé představují jediný legitimní "bontón" naší země. Neobtěžujte nás s humanitou a soucitem. Jen na pokraji tábora lidu je možno slyšet protestní hlasy - nelegitimní, vyobcované ze společnosti a ignorované pozorností medií - malé, ale statečné skupiny Židů a Arabů.
Vedle toho všeho se ozývají ještě jiné hlasy, které jsou možná ze všech nejhorší. Jsou to hlasy spravedlivých a hlasy pokrytců. Můj kolega Ari Shavit (politický žurnalista Haaretze, pozn. překl.) se zdá být jejich výmluvným mluvčím. Tento týden Shavit napsal: "Izrael musí zdvojnásobit, ztrojnásobit, zčtyřnásobit svojí lékařskou pomoc Gaze", Haaretz, 7. ledna).: "Izraelská ofensiva v Gaze je oprávněná...Jen okamžitá a štědrá humanitární iniciativa prokáže, že dokonce i během krutého válčení, které nám bylo vnuceno, nezapomenuli jsme na to, že na druhé straně existují lidské bytosti."
Pro Shavita, který zastával sparvedlnost této války a trval na tom, že nesmí být prohraná, na ceně nezáleží a taktéž pro něj není důležité, že v takovýchto nespravedlivých válkách není vítězů. A přitom, stejně odvážným dechem, hlásá "humanitu".
Přeje si Shavit , abychom zabíjeli a zabíjeli a poté zbudovali polní lazarety a posílali léky, kterými by bylo pomoženo raněným? Je si vědom toho, že válka proti bezbrannému obyvatelstvu, možná celosvětově nejbezbrannějšímu, které nemůže nikam uprchnout, je pouze krutá a odsouzeníhodná? Ale tito lidé se vždy snaží dostat se z toho tak, aby vypadali sympaticky. Shodíme bomby na obytné budovy a poté budeme hojit raněné v Ichilově, budem ostřelovat skromná množství krytů ve školách OSN a poté budeme rehabilitovat postižené v Beit Lewinstein. Budeme střílet a poté plakat, budeme zabíjet a poté lkát, pokosíme ženy a děti automatickými smrtícími zbraněmi a přitom si zachováme svojí důstojnost.
Problém spočívá v tom, že právě takto to nefunguje. Je to bezmezné pokrytectví a falešné sebeospravedlňování. Ti, kteří volají po stále větším množství násílí, bez ohledu na následky, jsou alespoň v tomto ohledu upřímnější.
Není možno zastávat obojí stanoviska. Jediná "ryzost" v této válce je "očištění od teroristů", což skutečně znamená zasetí strašných ukrutností. Co se děje v Gaze není přírodní pohroma, zemětřesení či povodeň, při kterých by bylo naší povinností a právem poskytnout pomocnou ruku postiženým, zavolat záchranné čety, jak to máme velmi v oblibě. Bohužel štěstí nám nepřeje a tak neštěstí, která se nyní vyskytují v Gaze, pocházejí od člověka - od nás. Není možné poskytovat pomoc krvavýma rukama. Soucit nemůže vzrůst z krutosti.
Ale najdou se stále tací, kteří si přejí obojí stanovisko. Zabít a bezmilostně zničit, ale zároveň z toho vyjít s čistým štítem, s čistým svědomím. Vstoupit do válečných zločínů bez nějakého pocitu těžké viny, který by měl tento vstup doprovázet. Vyžaduje to značný stupeň otrlosti. Kdokoliv ospravedlňuje válku, taktéž ospravedlňuje její zločiny. Kdokoliv veřejně propaguje tuto válku a věří ve spravedlnost hromadného zabíjení, které tato válka přináší, nemá žádné právo mluvit o morálce a humanitě. Není možno zároveň spojit zabíjení a humanitární péči. Tento postoj je věrným zobrazením základního rozdvojeného izraelského cítění, které se u nás vyskytuje od nepaměti. Spáchat jakýkoliv přečin, ale cítit se bez viny v našem pohledu. Zabít, zničit, umořit hladem, uvěznit a ponížit - a ospravedlnit se, ba co i víc, být spravedlivým. Čestní váleční štváči nebudou schopni si dopřát takový přepych.
Kdokoliv ospravedlňuje tuto válku, ospravedlňuje její veškeré zločiny. Kdokoliv ji považuje za obrannou válku, musí se smířit s morální zodpovědností za její následky. Kdokoliv nyní dodává odvahu politikům a armádě, aby ve válce pokračovali, bude též po válce nucen nést na svém čele Kainovo znamení. Všichni, kteří podporují válku, též podporují válečné hrůzy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.