Zisti kto si a rob to úmyselne.

Afpak vo veľkej hre

16. dubna 2009 v 9:35 | afinabul |  Ponerológia
Afghánistán měl být posledním akordem ve studené válce proti SSSR

Podstatou teorie válek s terorismem, kterou převzal od svých předchůdců i Barack Obama, je trvalé zvyšování napětí v regionech a vyvolávání ozbrojených konfliktů. Ty pak řešit vojenskou invazí Spojených států ve spojenectví se státy NATO, nejlépe se souhlasem Rady bezpečnosti OSN. Snaha o plnění ekonomických cílů je evidentní. Ovládnout zdroje ropy, zemního plynu, uranové rudy atd. a udržet zisky vojensko - průmyslového komplexu je bez válečných hrozeb a válek nemožné.
V lokálních konfliktech dochází, díky nesmírné vojensko - technické převaze agresorů, k nízkým ztrátám vlastní živé síly a vlády dokážou, prostřednictvím masmédií, využít své "mrtvé hrdiny" k vyvolání nenávisti vůči vyvražďovaným národům a dosažení masové podpory válčení v napadených zemích vlastním obyvatelstvem. Proti vojenským represím, zabíjení civilního obyvatelstva a mučení údajných příslušníků hnutí odporu v okupovaných zemích, bohatě krytých televizními přenosy, vystupuje jen malá část levicové opozice. Většina společnosti neprotestuje proti politice svých vlád. Souhlasu společnosti s válkami je dosahováno rovněž sofistikovanými provokacemi. Stačí vzpomenout 11.9.2001, kdy CIA, ve spolupráci s izraelským Mossadem a pákistánskou ISI, zorganizovala atentát na budovy obchodního centra v New Yorku, ke kterému se ihned přihlásila Al Kajdá (tu v osmdesátých letech založila a dosud využívá CIA), jejíž vůdce, přítel rodiny Bushe, Usama bin Ladin, se shodou okolností usídlil v Afghánistánu, aby poskytl dostatečnou záminku pro útok, okamžitě schválený americkou legislativou. Následoval Irák, obviněný z vlastnictví ZHN, po něm Libanon, Jižní Osetije, Gaza, bude zřejmě následovat Súdán, Írán a Pákistán. Pokračuje obkličování Ruska a Číny více než sedmi sty vojenských základen. Američané nevěří ani svým spojencům a od konce II. SV okupují Německo, Itálii i Japonsko. Spojené státy si zajišťují politický vliv svými novými základnami ve všech nových členských státech. Po stažení sovětských vojsk v roce 1989 se zdálo, že se Afghánistán vzpamatuje a zavládne na dlouhou dobu mír. Afghánistán se svými zásobami nerostných surovin, zejména mědi a železné rudy i strategickou polohou, neponechal nadnárodní monopoly v klidu. Ihned po pádu režimu prezidenta Nadžibulláha v roce 1992, chtěly zahájit stavbu plynovodů a ropovodů z Turkmenistánu přes Afghánistán a Pákistán do Perského zálivu, s cílem vyhnout se teritoriu Íránu a Ruské federace. Na stavbě se měly podílet americké společnosti UNOCAL, která uzavřela konzultantské smlouvy s Henry Kissingerem, Hamidem Karzajem (současným prezidentem) a Zalmayem Chalilzadem. AMOCO si najalo jako poradce Zbigniewa Brzezinského, Turkmenistán pak generála Alexandra Haiga. Společně se společností Halliburton (bývalý viceprezident USA Dick Cheney), ENRON(Kanneth Lay) a CHEVRON (Condolleeza Riceová, bývalá ministryně zahraničí USA) vytvořily v roce 1996 společnost CentGas, ke stavbě plynovodu. Realizaci plánů pozastavila válka proti domácím silám odporu. Od roku 2003 se na základě osobní dohody mezi bývalými generálními tajemníky NATO a OSN Robertsonem a Kofi Annanem, bez souhlasu Rady Bezpečnosti OSN, zapojila do vyvražďování domácího obyvatelstva vojska NATO. Na genocidě Afghánců se kromě Američanů a Britů podílí hlavně Kanaďané a Holanďané. Ostatní se snaží moc nevystrkovat růžky. Brzy poznali, že Afghánistán a zejména jeho větší část obyvatelstva, Paštuny, není možné zotročit. Nedávno oznámilo americké ministerstvo obrany, že ze 242 000 kusů pěchotních zbraní (pistolí, pušek, kulometů, granátometů a minometů), které dodaly USA od roku 2004 jako výzbroj do nově budované armády a policie, se kontrolní orgány amerického MO nemohly na místě dopočítat v evidenci afghánské armády 87 000 kusů zbraní. Rovněž na 135 000 ks pěchotních zbraní, dodaných do Afghánistánu státy NATO, neexistuje žádná evidence. Komise ve své zprávě uvádí, že se pohybovala, vzhledem k bezpečnostní situaci, hlavně v Kábulu a jeho nejbližším okolí. Jak znám Afghánistán, jsou tyto zbraně dávno v rukou mudžaheddinů - bojovníků za svobodu, podporovaných afghánským obyvatelstvem. Po desetiletích válečných útrap se podpora odboje stala součástí jejich života. Afghánská situace je vojenskou cestou neřešitelná. Je si třeba položit otázku, zda ji chtějí západní velmoci vůbec vyřešit. Ona to také není válka, kde by šlo příliš o život. To nakonec potvrzují i údaje o poměru počtu mrtvých afghánských civilních obyvatel a vojáků sil NATO v operacích ISAF a Enduring Freedom. Afghánistán byl a zůstal klíčovou zemí na islámském východě. Jeho geopolitická poloha umožňuje ovlivňovat situaci ve Střední Asii, Pákistánu, Indii, Číně a Íránu. Již nasazená vojska nechtějí USA a jejich spojenci z NATO stáhnout a přiznat tak porážku, podobně jako ve Vietnamu.

CIA se usadila v pákistánském kmenovém území

USA a Pákistán jsou nyní na "nejnižší úrovni" výměny zpravodajských informací, spolupráce a koordinace v boji proti Al Kajdě a Talibanu v pohraničních kmenových územích, konstatoval pákistánský list The Daily Times s odvoláním a vládní zdroje.
"Úroveň spolupráce je nyní tak nízká, že USA pákistánskou stranu neinformují ani o výsledcích náletů bezpilotních letounů v oblasti," citoval list nejmenovaného činitele.
Zhoršování spolupráce a koordinace mezi oběma stranami podle něho postupně narůstalo. "V letech 2001, 2002 a 2003 byly vztahy dobré a obě strany si vyměňovaly informace v rámci boje proti Al Kajdě a Talibanu. Od té doby se vše komplikovalo až do té míry, že USA informovaly pákistánskou stranu o chystaných náletech jen pár minut dopředu. Pak nás informovali až po náletech a nyní nedělají už ani to. Američané si totiž v kmenové pohraniční oblasti vytvořili vlastní zpravodajskou síť a už z pákistánské strany nepotřebují pomoc."
Tuto informaci potvrdil i vysoký armádní velitel, podle něhož CIA opravdu posiluje své postavení v regionu. "Myslím si, že Američané pronikli do ozbrojených skupin nebo k tomu používají peníze," prohlásil generál pohraničního vojska Tárik Chán s tím, že pákistánská zpravodajská služba ISI tak v oblasti ztrácí půdu pod nohama. Zhruba tucet jejích agentů byl navíc v nedávné době v regionu zabit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.