Zisti kto si a rob to úmyselne.

Násilí holokaustu

15. května 2009 v 18:50 | afinabul |  Knihy
Jak nacisté zmasakrovali miliony Židů, cikánů a postižených?
Jaká byla tajná dohoda mezi nacismem a radikálním sionismem?

krátené

Nevyřčený příběh spolupráce nacismu
a radikálního sionismu

Počátkem roku 1935 loď s pasažéry vyplula z Bremerhavenu v Německu do Haify v Palestině. Jméno lodi - Tel Aviv - bylo vymalováno hebrejskými písmeny na pravoboku. Jenže vlajkou třepotající se nad plavidlem byla nacistická svastika. Podobný paradox existoval s ohledem na vlastníky lodi a její posádku. Majitelem Tel Avivu byl německý Žid a vůdčí osobnost sionského hnutí v německých zemích. Kapitán však byl členem Národní socialistické německé strany pracujících (nacistické strany).
O desetiletí později jeden z pasažérů plavby vyloží situaci jako "metafyzickou absurditu." Jenže spolupráce nacismu s radikálním sionismem symbolizovaná Tel Avivem nebyla rozporem. Naopak, loď byla pouze drobným příkladem skutečnosti, kterou se pisatelé oficiální historie s obrovským úsilím snaží před námi skrýt.
Jaké odůvodnění leží za touto neobvyklou aliancí, jež je na první pohled tak těžko uvěřitelná? Pro odpověď na tuto otázku se musíme vypravit zpět do historie.

Od Diaspory k sionismu
Jeden z nejstarších národů v dějinách, Židé, žili v Palestině a okolí po staletí. V roce 70 n.l. Římská vojska dobyla Palestinu a Jeruzalém, kde zbořili Chrám a vyhnali většinu Židů z Palestiny. Tímto datem začíná období Diaspory - neboli rozptýlení Židů, které potrvá po mnoho staletí. Židé se roztrousili po známém světě. Velké množství se usadilo v Evropě později se soustředící ve Španělsku a východní Evropě, ale z velké části, selhávajíce v asimilaci do populací mezi nimiž žili.
Pro to existovaly dva důvody. Jedním z nich bylo, že někteří z nich se považovali za nadřazené gójům, neboli nežidovským pohanům, což bylo založeno na jejich přesvědčení později vsunutém do Starého zákona, že jsou "vyvolený národ." Považujíce sami sebe za vyvolené, tito Židé mysleli, že je nepřijatelné, dokonce ponižující uzavírat sňatky nebo se mísit s "nižšími lidmi". A za druhé, stěží méně důležitým důvodem bylo, jak na ně pohlížely společnosti, ve kterých žili. Evropané zvláště nebyli přátelští k Židům. Během středověku křesťané chovali hlubokou averzi vůči Židům. Katolická Evropa neměla v lásce Židy, ani Židé neměli rádi katolickou Evropu.
Tyto okolnosti popíchly Židy k osvojení si osobitého sociálního statutu. Byli nespokojení se stanoveným pořádkem, ale co je důležitější, vlastnili moc ke změně tohoto pořádku. Tato moc konkrétně spočívala v penězích. Lichva, neboli půjčování peněz na úrok, byla nejdůležitější profesí pro většinu Židů během středověku až do moderních časů.
Církev zakazovala svým členům půjčovat si na úrok, což bylo podle křesťanské doktríny hříšné. Ale v judaismu půjčování peněz na úrok nežidům zakázáno není; je to dokonce jeden z významných aspektů judaismu. V průběhu středověku proto evropští Židé začali být spojováni s lichvou. Skrze tuto profesi předávanou z otce na syna byli schopni nashromáždit velké majetky. Koncem středověku židovští lichváři půjčovali na úrok princům a dokonce i králům.
Jistí Židé užívali tuto nashromážděnou ekonomickou moc k podemletí stanoveného pořádku v Evropě. Podporovali opozici církve počínajíce koncem středověku a mající svůj vrchol během protestantské reformace. Jedním příkladem tohoto je přátelský vztah, který existoval mezi některými Židy a takovými teology jako byl Jan Hus, Martin Luther, Jan Kalvín, a Ulrich Zwingli, kteří formulovali doktríny proti katolické církvi. V odpověď je katolická církev označovala za "poloviční židy" nebo "kryptožidy."
Protestantská reformace oslabila katolickou církev a, zejména v severní Evropě, nechala Židy dosáhnout určitých práv a privilegií.
Ale některým Židům, kteří se považovali za vyvolené a nadřazené všem ostatním, to nestačilo. Byli držiteli ekonomické moci, ale chyběla jim politická moc, o kterou se dělili církev, králové a šlechta. Určití Židé se chystali vstoupit mezi buržoazii, novou společenskou třídu odlišnou od církve, králů a aristokracie. V 18. a 19.století se někteří židovští bankéři stali nejdůležitější ekonomickou silou v Evropě. V 19.století se konkrétně moc dynastie Rothschildů stala legendární a Rothschildové byli považováni za pány evropských vysokých financí.

Obrázek (pictures 127, 104)
Antiklerikální hnutí získala sílu s Reformací, která vypukla koncem středověku. Luther (napravo) a Kalvín (nalevo) byli nejvýznamnějšími vůdci protestantských hnutí.
Jedním z hlavních znaků náboženských postav reformace byly jejich blízké vztahy s určitými Židy.

Buržoazie v níž Židé hráli takovou vedoucí roli, dosáhla politické moci skrze Francouzskou revoluci a reformy a změny, které po ní následovaly. Vůdci Osvícenství, kteří dláždili cestu Francouzské revoluci, odporovali vůdčí roli náboženství v civilním životě a podporovali vítězství demokracie nad monarchií. Následující vývoj dovolil židům vychutnat stejná práva jako měli křesťané; a v letech po Francouzské revoluci Židé napříč Evropou počali dosahovat občanské rovnoprávnosti. Většina evropských zemí později zrušila právní a společenská omezení uvalená na Židy. Židé nyní mohli mít stejná práva, dosáhnout hodností ve vládě a získat politickou moc. První Žid, který vstoupil do Britské sněmovny lordů byl bankéř Rothschild.
Nedlouho poté se Benjamin Disraeli stal prvním židovským britským předsedou vlády. Mezitím oblíbené předsudky a antipatie proti Židům v Evropě klesaly, jak se křesťanský vliv na společnost zmenšoval. Po zemích severní Evropy a hlavně v Anglii byl tradiční antisemitismus nahrazen trendem pohlížet na Židy se sympatií a bránit jejich práva.
Prvním a nejpřednějším z těchto práv byl sen, který si Židé uchovali po staletí: návrat do Kanaán, nyní Palestiny. Od jejich vyhnání v roce 70 n.l. si Židé udržovali emocionální spojení s touto zemí. Po dlouhá staletí, kdy dleli v Evropě se viděli jako žijící na cizí půdě, a v duchu viděli budoucí návrat do své "vlasti". Vždy během oslav Židovského nového roku byla vyjadřována vroucí naděje, "příští rok v Jeruzalémě." Jelikož se většina Židů považovala za "vyvolené lidi", toužili žít nikoli v obyčejné zemi, ale naopak v zemi, kterou Bůh přislíbil Dětem Izraele, podle Starého zákona.
Duchovní spojení Židů se zemí jejich předků a jejich touha žít v těchto zemích jsou neobyčejně ospravedlnitelné. To, co je špatné, je vyhnat z jejich domovů lidi, kteří žili ve stejných zemích po staletí, způsobit jim utrpení a používat sílu a násilí kvůli tomuto požadavku. Palestina je dost velká pro muslimy i pro židy, aby tam byli schopni žít dohromady. Vskutku, muslimové a židé a křesťané, všichni zde žili v míru a bezpečí po 400 let pod osmanskou nadvládou a byli schopni plnit své náboženské povinnosti jak si přáli. Ideologie nekompatibilní s náboženskými morálními hodnotami později začaly ovlivňovat region, poškozujíce mír a bezpečnost.
Jakmile lidé začnou žít podle pravých náboženských morálních hodnot, tak potom bude možné vybudovat stálý mír tak vroucně vytoužený v poslední polovině století.

Vynoření politického sionismu
Po staletí Židy očekávaný návrat do Palestiny by byl možný pouze s pomocí spasitele, známého jako Mesiáš. V polovině 19.století však dva rabínové formulovali nový výklad této doktríny. Uvědomujíce si, že Židé dosáhli politické moci a že Evropa je připravená jim pomoci, rabín Judah Alkalay a Rabín Zevi Hirsch Kalisher tvrdili, že již není potřeba očekávat Mesiáše, poněvadž Židé se mohou vrátit do Palestiny skrze vlastní ekonomický a politický vliv s pomoví velkých evropských mocností. To bude první krok směrem k příchodu Mesiáše.
Tento rabínský výklad ovlivnil mladé židovské nacionalisty, kteří nebyli příliš nábožensky založení, leč stále se cítili být Židy na základě rasového uvědomění. Bezesporu nejslavnějším z nich byl mladý rakouský žurnalista jménem Theodor Herzl. Proměnou nabídky rabínů v aktivní politické hnutí, Herzl založil politický sionismus, který odvodil své jméno od posvátné hory Sion v Jeruzalémě.
Jeho cílem byl návrat světového židovstva do Palestiny jako výsledek dlouhého programu. Herzl předsedal prvními sionskému kongresu v Basileji ve Švýcarsku v roce 1898, který založil Světovou sionistickou organizaci. Tato organizace povede hnutí s trpělivostí a vytrvalostí až do ustanovení Izraele.
Sionismus se vynořil a vyvinul pod vlivem nacionalistického hnutí té doby. K dosažení svých záměrů však někteří sionisté přijali prostředky, které, jak postupně uvidíme, žádný člověk nemůže s čistým svědomím přijmout, a které by byly odmítnuty mnoha sionisty samotnými.

Obrázek (pictures Balfour)
Se svou podporou sionismu, Balfourovou deklarací publikovanou Arthurem Jamesem Balfourem, tehdejším britským ministrem zahraničí - položil podklad pro založení Židovského státu na Středním východě.
Napravo: Arthur James Balfour, a deklarace, kterou publikoval.

WZO (Světová sionistická organizace) měla dva hlavní cíle: učinit Palestinu vhodnou pro židovské osídlení a přimět všechny Židy, počínajíce těmi v Evropě, aby se do Palestiny přistěhovali. V roce 1917 byl dosažen významný pokrok směrem k prvnímu cíli.
Vydáním Balfourovy deklarace, britská vláda vydala upozornění o své podpoře ustanovení židovské vlasti v Palestině, jenž byla dobyta od Osmanské říše během 1.světové války. Pro sionisty bylo velkým vítězstvím mít veřejnou podporu Anglie, světové největší vojenské a politické mocnosti. Balfourova deklarace demonstrovala mnohým, včetně mnoha Židů, kteří považovali sionismus za pouhý sen, jak mocné hnutí opravdu je.
Druhý cíl hnutí, návrat Židovstva z Diaspory, byl mnohem méně úspěšný a stvořilo pro sionisty velký problém.
Navzdory mnoha výzvám od WZO, Židé Diaspory - zejména ti v Evropě, kterých si sionisté cenili nejlépe - se obraceli zády k plánovanému návratu do Palestiny.
Příčinou jejich odmítnutí nebyla prostá lhostejnost, a řešení proto by také nebylo jednoduché.

Asimilace: Problém pro sionismus
Evropští Židé odmítali výzvu sionistů k návratu do Palestiny, protože po téměř století byli zapojeni do asimilačního procesu. Asimilace byla nevyhnutelným následkem získání rovnoprávnosti s křesťany. Během středověku, jak poznamenáno dříve, byli Židé druhořadými občany s omezeními na ně uvalenými. Židovští vůdci si mysleli, že kdyby tato omezení mohla být zrušena, mohli by získat politickou moc, dokázat, že jsou nadřazení a vrátit se do Palestiny. Proto pracovali ke zničení kontroly katolicismu nad Evropou a hráli hlavní roli ve zhroucení tradičního církevně-monarchického pořádku a jeho nahrazení moderností.
Modernost však měla vliv, který nemohli předvídat.
Se zrušením některých omezení Židů v evropské společnosti, základ židovské soudržnosti, a rovněž klíč k odporu asimilaci, také mizel. V tomto bodě se Židé počali stávat součástí evropských společností, v nichž žili. Jak Židé dosahovali stejných práv s křesťany, přicházeli o své židovské identity. Koncem 19.století se většina Židů v Německu, Francii, a Anglii začala považovat za Němce, Francouze a Brity vyznávající židovskou víru, nikoli za oddělený národ.

Obrázek (picture97)
David Ben Gurion, první premiér státu Izrael, vyhlásil nezávislost Izraele 14.května 1948

Jistí sionisté na druhou stranu měli dost odlišné představy. Podle nich, být Židem není pouze otázka náboženství, ale rasy. Židovská rasa je semitská, naprosto odlišná od Evropanů; a proto je asimilace nepřípustná. Podle jejich pohledu nazývat se "židovským Němcem" nebo "židovským Francouzem" bylo nesmyslné. Evropští nebo ne, Židé jsou odlišní od kterékoli jiné rasy bez ohledu na to, zda věří v Mojžíše nebo jsou ateisté (z nichž byli mnozí v některých sionistických skupinách). Proto je chorobné pro Židy promíchat se a asimilovat s jinými rasami. Měli by mít vlastní stát a mělo by to být v Palestině, jejich tradiční domovině.
Ve zkratce tito určití sionisté pohlíželi na asimilované Židy jako na nemocné lidi, kteří potřebují pomoc. Takoví Židé, opojení moderností, představující si, že nejsou nikterak odlišní od ostatních lidí dlících v Evropě, museli být co nejdříve vyléčeni; nebo jinak založení židovského státu zůstane snem.
Jenže jak "vyléčit" tyto Židy? Brzy se stalo evidentní, že to je obtížný úkol, protože přizpůsobení Židé reagovali ostře proti rasistickým sionistům.
Většina asimilujících židovských organizací vydávala prohlášení tvrdě zamítající tato sionistická tvrzení. Dokládali, že jejich komunity jsou pouze náboženské povahy, že Židé jsou loajálními občany svých zemí, jež obývali a nakonec, že nemají žádné úmysly navrátit se do pouští Palestiny. Mezitímco Theodor Herzl řídil sionistickou propagandu v Evropě, konference pořádaná v Pittsburghu, ve Spojených státech, vydala deklaraci nazvanou "Osm principů reformovaného judaismu." Asimilující Američané dali světu na vědomí, že se považují za stoupence náboženství, nikoli členy separovaného národa. Proto neměli ani v úmyslu vrátit se do Jeruzaléma, ani obnovit obětní náboženství Dětí Árona. Nepodporovali žádný nový židovský stát. (7)
Potom, co následovaly podobné deklarace, radikální sionisté pochopili, že nad asimilujícími Židy nebudou schopni vyhrát pouhými slovy.
Jenže jak mohli dokázat, že Židé byli ve skutečností jiní než ostatní rasy a že opravdu byli v Evropě vetřelci? Před moderní érou se problém řešil sám. Evropané byli nepřátelští k Židům a uvalením restrikcí na ně pomáhali uchovávat židovskou identitu nepřímou cestou. Evropské společnosti tradičně odporovaly asimilaci s Židy a tak jí zabraňovaly. Ale nyní se stalo obtížným vymyslet nějaká omezení nebo vyvolat antipatii k Židům.
Nicméně by mohla být nalezena jiná možnost: ideologie zastavení asimilace.

Rasismus 19. století a moderní antisemitismus
Určití sionisté objevili cosi pro ně velice užitečného: Převrácenou ideologii, která pevně odporovala přizpůsobení Židů, která v Evropě sílila. Toto byl moderní rasismus vnucovaný Darwinovou teorií evoluce. V průběhu 19.století rasoví teoretikové vzkvétali po celé Evropě. Přisuzujíce krajní důležitost faktu, že lidstvo je tvořeno různými rasami, tito lidé předpokládali, že nejvýznamější vlastností člověka je jeho rasa. Vytvořili falešné tvrzení, že pro rasu znamená největší riziko ztráta její "čistoty" promícháním s ostatními rasami.
Ve stejné době rasoví teoretikové - primárně v Německu, ale stejně tak i v jiných zemích - vykládali antisemitské teorie. Ukazujíce na rozdíly mezi árijskou a semitskou rasou, tvrdili, že Židé poskvrňují čistotu vlastní rasy žitím mezi Evropany.
Podle těchto lidí musejí být Židé izolováni, a míšení plemen zabráněno. Fanatická nenávist k Židům založená na výzvě k rasové izolaci je známá jako moderní antisemitismus - takzvaně "moderní" protože odporuje Židům kvůli jejich rase, nikoli náboženství, jako tomu bylo ve středověku. Antisemitismus, rostoucí spolu s majetky nashromážděnými Židy, dosáhl vrcholu nechvalně proslulou Dreyfusovou aférou.
Zajímavě nejen evropští rasisté se cítili nepříjemně ohledně asimilace Židů. Jiná skupina se cítila ohrožená - ve jménu židovské rasy - a to právě určití sionisté, jenž považovali židovství nikoli za náboženskou, ale národní identitu. Ironicky jedna strana chtěla zabránit Židům, aby se mísili s jejich rasou, zatímco druzí chtěli udržet vlastní židovskou rasu stranou ostatních, aby ochránili takzvanou "židovskou identitu."
Cíl, který chtěli, byl vlastně shodný. Proč potom by neměli spolupracovat?
První přímá odpověď na tuto otázku přišla od Theodora Herzla, zakladatele sionismu.

Obrázek (pictures 48 and 49)
Dreyfusova aféra v roce 1894 je důležitým příkladem rostoucího antisemitismu v Evropě. Alfred Dreyfus, francouzský vojenský důstojník obviněný ze zrady a předávání informací německému vojenskému atašé byl usvědčen navzdory mnoha důkazům v jeho prospěch, prostě proto, že byl Žid.

Antisemitismus: Herzlova karta
Nezastavitelný pokrok židovské asimilace (a židovského odporu tvrdošíjným sionistickým výzvám) pobídl určité sionismy ke spolupráci s antisemity. Muž, který to zapříčinil byl Theodor Herzl, první vůdce hnutí, který perfektně rozuměl, že k donucení Židů, aby opustili své současné domovy pro Izrael, je antisemitismus nezbytný. Jakýkoli plán k přesvědčení Židů, aby emigrovali, musel být založen na tomto základu.
Mezitím antisemitismus stoupal spolu s rasismem 19.století, a již hasil naděje mnohých Židů, kteří si mysleli, že by mohli žít v Evropě bez jakýchkoli omezení. Herzl prohlásil antisemitismus za nevyléčitelný a pro Židy mělo být jedinou spásou založení státu v Palestině. Herzlova teze, že Židé a nežidé nemohou žít dohromady v harmonii byla dost kompatibilní s postavením antisemitských rasistů. Podotýkajíce na tyto významnou paralelu, Herzl vyhlásil, že antisemitismus by mohl být velkou pomocí k jejich kampani.
Pravil, že všichni antisemité jsou jejich nejlepší přátelé, poněvadž toto usnadní přestěhování. 9.červa 1895 učinil tento zápis do svého deníku: "Nejprve budu vyjednávat s carem ohledně dovolení ruským Židům opustit zemi... Pak budu vyjednávat s Němcem Kaiserem, potom s Rakouskem, pak s Francií ohledně alžírských Židů, potom jak určí potřeba." (8)
Herzl nebyl spokojen s lákáním Židů k emigraci diplomaticky formulovanými prosbami. Jak dobře známý francouzský intelektuál Roger Garaudy napsal v Případ Izrael: Studie politického sionismu, Herzl obhajoval separaci Židů nikoli k ustanovení odděleného náboženství nebo kultury, ale státu. Aby toho konce dosáhl, neměl pochybnosti o mluvení s každým koho potkal o nebezpečí představovaném Židy a popisování potřeby, aby najednou odešli. Herzl vždy používal stejný extrémní jazyk s německým ministrem zahraničí von Blowem a Guillaumem II, ruským ministrem vnitra Plehve a carem Mikulášem II. a vedoucími antisemity.
Nejkrutější z nich byl Plehve, odpovědný za jeden z nejhroznějších masakrů Židů v Kišiněvu v dubnu 1903. V dopise Plehve v květnu Herzl naznačil, že sionismus je preventivní protilátkou na revoluci. Plehve odpověděl na jeho dopis v srpnu, požadujíce dopis od Herzla ve smyslu, že sionistické hnutí ho bude podporovat. Herzl napsal Plehvemu, slibujíce, že sionistické hnutí by zaručilo, že migrace Židů bude podporována. (9)

Obrázek (picture117)
Fotografie z expozice v Jeruzalémě ukazující Židy zabité v Kišiněvu v roce 1903

Herzl slíbil Plehvemu, že by vyhrál nad Židy hrajícími hlavní roli v bolševickém revolučním hnutí proti carovi, a tak odvrátil vzpouru, výměnou za pomoc v odeslání Židů zpět do Palestiny. Herzlův plán na spolupráci s antisemity byl nejoblíbenější metodou některých následných židovských vůdců.
Později se Herzl stal nejvřelejším podporovatelem antisemitských hnutí. Roger Garaudy píše, že před uveřejněním jeho knihy v roce 1895, jeden z Herzlových kririků řekl, "Provedl jste Židům nezměřitelnou škodu." Herzl neměl žádné zábrany ohledně své odpovědi: "Já si zasloužím být největším ze všech nepřátel Židů… Nepřátelé Židů budou našimi největšími přáteli… Země nepřátelské k Židům budou našimi nejbližšími spojenci…"
Theodor Herzl si byl velice vědom, že pro přesvědčení Židů k opuštění svých zemí pro Izrael, politický sionismus potřebuje koncept "nepřátelství vůči Židům." Průběžně uvidíme, jak někteří zastánci politického sionismu udržovali Herzlovu představu, nezměněnou, až do současnosti.

Obrázek (picture29a; picture30)
Fotografie na straně ukazuje Stalina a Trotského, dvě z nejdůležitějších postav bolševické revoluce, kterak se obracejí k davům na Rudém náměstí. Na druhé fotografii je propagační plakát Revoluce.

Toto jednání je posilovat tvrzení o mučení za účelem zobrazit Židy jako cizince v zemích, kde žijí, a tak pěstovat představu o "nepřátelství vůči Židům" způsobem nejpotřebnějším k urychlení vystěhování. Zde leží motiv pro Herzlovy snahy posílit nenávist k Židům, namísto bát se jejího rozšíření. Navíc nebyl konec varováním jím vydaných. Baron Johann von Chlumetzky, prominentní člen rakouského parlamentu, napsal Herzlovi:
Budete úspěšný, pokud cílem vašich sklonů a propagandy je podnítit antisemitismus. Následkem takové propagandy, jsem naprosto přesvědčen, se z antisemitismu stane lavina, a že vy povedete svou rasu směrem k vyvraždění.(10)
Herzl a jiní další sionisté se shodovali na podobném cíli s anisemitskými rasisty, věříce, že je to jediná cesta, jak dopravit všechny Židy do Palestiny. Pro ty, kdo chtěli chránit "čistotu" vlastní rasy před mícháním s Židy to bylo dokonalé řešení.
Theodor Fritsch, vydavatel slavného antisemitského časopisu, Antisemitische Correspondenz (později přejmenovaného na Deutsch-Soziale Blötter), pozdravil První sionistický kongres a poslal blahopřání k zavedení plánu požadujícího, aby Židé opustili Německo co nejdříve a usadili se v Palestině.

Obrázek (picture187)
Theodor Herzl, zakladatel politického sionismu stanovil, že posilování antisemitismu je jedinou cestou, jak uchránit Židy před asimilací a přimět je emigrovat do Palestiny.

Herzl si myslel, že by poškodilo sionismus, kdyby se Židé cítili pohodlně, zůstávajíce ve svých zemích, kde žili, prohlašujíce - jak citován Garaudym: "Ale přizpůsobí se jakékoli společnosti, v níž se budou cítit bezpeční po delší dobu. A to nikdy nebude v našem zájmu." Proto, podle některých vůdců sionismu, bylo prvním krokem vyprovokovat nepřátelství proti Židům v těchto zemích. Byli by drženi pod psychologickým tlakem a znepokojení provokativními útoky. Takovými prostředky sionističtí vůdci doufali přesvědčit Židy, že jsou v nebezpečí v Diaspoře a že mohou být zachráněni pouze emigrací do Svaté země.
Herzl se snažil vyvolat antisemitismus dalším překvapivým způsobem, dodáním pasáží do svého deníku, které by přivedly antisemity k víře v existenci "židovského spiknutí" a tak je popudily proti Židům. Tři svazky Herzlových deníků vyšly v Německu v letech 1922 a 1923. Joseph Samuel Bloch, rakouský spisovatel a vydavatel novin Österreichische Wochenschrift, jenž soukromě znal Herzla, píše, že dopisy Rothschildovi a Baronu Hirschovi v těchto denících a prohlašování, že Židé jsou potenciálními vzbouřenci a revolucionáři v zemích, kde pobývají, stačily k přinesení zničení židovským lidem. Bloch pokračuje prohlášením, že Herzl poskytl nepřátelům Židů základy pro řešení židovského problému a ukázal jim cestu k následování v jejich budoucí práci. Až do konce byly deníky hrozným dokumentem.(11)
Herzl usiloval o vyburcování antisemitismu a vytvoření aliancí s antisemity až do své náhlé smrti v roce 1904. Ale jeho snahy nevyústily v přílišný úspěch: Většina evropských Židů zamítala přesídlení do Svaté země.

Židovský odpor radikálnímu sionismu.
Světová sionistická organizace založená Herzlem a která dál rostla po jeho smrti, měla za hlavní cíl přesídlení Židů do Palestiny. Navzdory snahám WZO však bylo i nadále imigrantů do Palestiny méně, než se očekávalo. Opravdu, po roce 1925, imigrace začala prudce klesat. Někteří přistěhovalci se dokonce vrátili do svých původních zemí. Mezi lety 1926 a 1931, přibližně 3200 Židů ročně Palestinu opouštělo. S rokem 1932 bylo v Palestině celkem pouze 181 000 Židů ve vztahu k 770 000 Arabů. Vůdci sionistů si byli dobře vědomi, že s takovou malou židovskou menšinou nemohou založit židovský stát.
V Německu, Francii a zejména ve Spojených státech Židé víc a víc prosperovali a nebyli ochotni opustit svůj vysoký životní standard pro život v Palestině.
Mnoho známých Židů té doby jako byl fyzik Albert Einstein, filosof Martin Buber, a profesor Judah Magnes, první prezident Hebrejské univerzity Jeruzaléma, energicky oponovali rasistické výzvě sionistů k emigraci. Židovské davy nebyly méně horlivé v odmítání výzvy vůdců sionistů. Vyjma malé menšiny, Židé z Ruska odmítli radikální sionismus. Opravdu, někteří se vrátili do Ruska poté, co se životní podmínky v Palestině ukázaly horší, než očekávali.
Během dvacátých let sionistické vedení věřilo, že Balfourova deklarace, která otevřela cestu k založení židovského státu v Palestině, urychlí imigrační proces. Byli velice zklamáni. Zatímco se židovská populace v Palestině zdvojnásobila dosahujíce 160000 ve dvacátých letech, počet imigrantů byl jen asi 100 000. Z toho počtu sedmdesát pět procent nezůstalo v Palestině. Jinými slovy celkové číslo imigrantů bylo okolo 8000 ročně.
V roce 1927 pouze 2710 židovských imigrantů dorazilo, ale 5000 Židů odešlo. Roku 1929 byl počet Židů přicházejících a odjíždějících zhruba stejný.
Tento pokles byl zlověstným fiaskem radikálních sionistů, usilujícím dostat do Palestiny co nejvíce Židů v co nejkratším čase, i kdyby to vyžadovalo násilí. Navzdory intenzivní propagandě WZO imigrace do Svaté země byla i nadále slabá. Koncem devatenáctého století žilo v Palestině méně než 50000 - pouze 7 procent populace. Dokonce v roce 1919, dva roky po Balfourově deklaraci, židovská populace nepřesáhla 65000.
Během dvanácti let mezi 1920 a 1932, pouze 118 378 Židů - ani ne jedno procento světové židovské populace - se usadilo v Palestině tak či onak.
Bylo zjevné, že tato politika nefunguje. Jedno nebo dvě antisemitské hnutí nestačí k přesvědčení Židů neochotných emigrovat. Proto se někteří z vůdců radikálního sionismu rozhodli efektivněji využít metodu, jejímž průkopníkem byl Herzl. Potřebovali přimět Židy, hlavně ty "elitní" evropské Židy, které považovali za nezbytné pro vysněný stát Izrael, aby se cítili nepohodlněji. Jinými slovy, antisemitismus se musel stát silnějším.

Obrázek (picture197)
Židé v mnoha zemích byli nuceni žít v ghettech. Fotografie ukazuje Židy donucené opustit ghetto v Polsku.

Celá kniha TU.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mgf mgf | 26. května 2014 v 22:48 | Reagovat

má to celé jeden háček: židi nejsou rasa ani národ ani etnikum, jde o doktrínu

2 showmap showmap | Web | 19. června 2015 v 8:21 | Reagovat

nebankovní půjčka online městec králové :-)

3 dystopias dystopias | Web | 7. září 2016 v 10:35 | Reagovat

nebankovni pujcky v německu :-D

4 EVELYNE EVELYNE | Web | 7. září 2016 v 18:36 | Reagovat

pujčky uničov :-?

5 vbvfdfrt vbvfdfrt | E-mail | 29. ledna 2018 v 5:41 | Reagovat

*
*
**Pictures, images and Video**

**Girls boys 12-18 years**

**** Download here: Link: https://xtl.jp/?a8

**** Download here: Link: http://xfun.cc/i36cy

l
l
l
l
l
l

6 Hectorkip Hectorkip | E-mail | 14. dubna 2018 v 20:47 | Reagovat

*
*
Pictures, images and Video  3 -5  -7 -9 -12 _15 years P0rno
*
Download here: Link1: http://minurl.ru/64o7N
Download here: Link2: https://go2cut.ru/ae5
*
*
*
*-

7 Gregoryknito Gregoryknito | E-mail | 2. května 2018 v 19:06 | Reagovat

*
*
Pictures, images and Video  3 -5  -7 -9 -12 _15 years P0rno
*
Download here: Link1: http://minurl.ru/64o7N
Download here: Link2: https://go2cut.ru/ae5
*
*
*
*--

8 Antonioalmor Antonioalmor | E-mail | 6. května 2018 v 8:49 | Reagovat

*
*
Pictures, images and Video  3 -5  -7 -9 -12 _15 years P0rno
*
Download here: Link1: http://minurl.ru/64o7N
Download here: Link2: https://rocld.com/n8g76
*
*
*
*---

9 Jamiessug Jamiessug | E-mail | 14. ledna 2019 v 19:24 | Reagovat

~
~
Teens the years of a person's age from 7 to 19.
Young Sex Movies -- XXX Teen Videos
~>
Teen Girls Boys 7_10_12_15_18_20
-
Download here: Site;1: http://gg.gg/co40y
-
-
Download here: Site;2: http://rocld.com/n8txs
-
-
-
-
-
-
-
-

10 Jamiejjsug Jamiejjsug | E-mail | 29. ledna 2019 v 10:56 | Reagovat

_
_
Teens the years of a person's age from 7 to 19.
Young Sex Movies -- XXX Teen Videos
~>
Teen Girls Boys 7_10_12_15_18_20
-
Download here: Site;1: http://gg.gg/mpp45
-
-
Download here: Site;2: http://rocld.com/n8txs
-
-
-
-
-
-
-
~
~
Teens the years of a person's age from 7 to 19.
Young Sex Movies -- XXX Teen Videos
~>
Teen Girls Boys 7_10_12_15_18_20
-
Download here: Site;1: http://gg.gg/mpp45
-
-
Download here: Site;2: http://rocld.com/n8txs
-
-
-
-
-
-
-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.