Zisti kto si a rob to úmyselne.

Šulchan Aruch

29. dubna 2010 v 12:57 | afinabul |  Knihy
...krátene... 1-50
asociácia s 600 000 a 6 000 000 je zaujímavá, číslo poznali už v 16. stor.?

Šulchan Aruch (hebrejsky שולחן ערוך, česky Prostřený stůl) je kompilace stovky zákonů vytažených z Talmudu a jejich vysvětlení, prostě výběr pravidel pro praktický život. Autorem byl halachista Rav Yossef Karo (16.stol.).
Sám Talmud představuje řadu knih rabínských diskusí, zákonů, zvyků a historie židů, které málo židů mělo možnost zcela prostudovat. Šulchan Aruch představuje tedy minimum, co nutno znát z židovského myšlení.


Následující český text je velmi nepřesný, avšak dosud nemám jiný překlad, a pro hrubou představu o co v této důležité knize jde, prozatím stačí. Dobrou ilustrací konce 18.stol. je i román Žid Baruch.

Zákon 1
Židu se nedovoluje prodávat nežidovi oblek, na kterém jsou "cicy". Ani na krátkou dobu nesmí ji nežidovi svěřit do zálohy, protože je nebezpečí, že by nežid oklamal jiného žida řka, že je také židem. V takovém případě, kdyby mu žid důvěřoval a vydal se s ním v cestování, nežid by ho mohl zabít.
Zákon 2
Vše, co židovi nutno k obřadu svatému, může vyrábět pouze žid, nikoliv nežid, protože to musí být vyrobeno lidmi, a nežidé se nemají pokládat za lidi.
Zákon 3
Modlitbu Kadiš je dovoleno číst pouze tam, kde je shromážděno 10 židů a ani jedna nečistá věc, například hnůj nebo nežid nesmí je rušit.
Zákon 4
Když potká žid nežida s křížkem, tehdy židu je přísně zakázáno uklonit se, byť by v tu minutu se modlil a došel právě k místu, kdy je nutno sklonit hlavu.
Zákon 5
I nyní, kdy v Jeruzalému není více chrámu a židové jsou rozptýleni po světě, synové Aarona mají výhody mezi nimi a jsou ctěni právem kázat o každém svátku. Kdyby však kdokoliv z jejich dětí se stal nežidem, celá rodina by byla poskvrněna a zbavena tohoto svatého práva.
Zákon 6
Žid, který se stal nežidem, je prokletý do takového stupně, že i když obětuje v synagoze svíci nebo vosk, nemá dovoleno ji zapálit.
Zákon 7
Simun [modlitba po obědě, mimo jiné žehná se v ní pán domu] nelze čísti v domě nežida, aby přitom nebyl požehnán i nežid.
Zákon 8
Za každý pocit vůně příjemné žid je povinnen odříkat modlitbu Berachu, kromě případů, kdy koření nebo voňavky bylo použito na záchodě k překrytí smradu, dále je-li v rukou větrné ženy, které pomáhá ke svádění ku hříchu a také je-li vonící věc přinesena z chrámu nežidů.
Zákon 9
Jde-li kolem rozbořeného kostela nežidů, žid je povinen pronésti: "Sláva tobě, Hospodine, neboť jsi odtud vykořenil tento dům idolů". Jde-li kolem kostela nerozbořeného, musí říci: Sláva tobě, Hospodine, který zadržuješ svůj hněv nad zločinci."
Když vidí shromážděno 600.000 židů, musí říci: "Sláva tobě, přemoudrý Bože!", ale když jsou to nežidové, je povinen pronésti: "V strašné ostudě nechť se začervená máma, která vás porodila; budoucnost těch národů budiž pustá zem a step."
Jde-li kolem židovského hřbitova, patří mu zvolat: "Sláva Tobě, Hospodine, že jsi tak spravedlivě je stvořil," a před hřbitovem nežidů je povinen zvolat: "V strašné ostudě bude vaše máma...atd".
Když vidí krásně zdobené domy nežidů, je povinen zvolat: "Nádherné domy zboří Hospodin", před rozvalinami domu nežida náleží pronésti: "Hospodin je Bůh msty."
Zákon 10
Večer před šabatem každý žid, když vidí světlo, je povinen říci: "Sláva Tobě, Hospodine, že jsi stvořil světlo", avšak vychází-li světlo z chrámu nežidů, je zakázáno chvalořečit Boha za využití takového světla.
Zákon 11
Během šabatu je židovi přísně zakázáno nakupovat nebo prodávat. Je však dovoleno koupit od nežida dům v Palestině a v tomto případě je vhodné sepsat akt tak, aby v Palestině nežidů ubylo a židů přibylo.
Zákon 12
O šabatu činnost, která zachrání židovi život je nejen povolena, ale je povinná. Když například hromada kamenů nebo dům spadne na žida, lze jej odklidit a zachránit žida, ležícího pod ním. Dokonce i když s ním několik nežidů bude zachráněno, což jinak by byl těžký hřích.
Zákon 13
O šabatu židovská porodní bába má nejen povolení, ale i povinnost pomoci židovce a udělat vše, co v jiné situaci by zneuctilo šabat. Naproti tomu pomáhat křesťance se zakazuje i kdyby to nezneuctilo šabat. Na nežidovku hledíme jako na živočicha.
Zákon 14
V předvečer svátku Pessa'h každý žid je povinen recitovat modlitbu Šefox. Jestliže židé se modlí vroucně, Hospodin bezesporu je vyslyší a pošle Mesiáše, aby vylil svůj hněv na nežidy. [jsou to 3 texty z Písma, dva Žalmy plus Pláč Jeremiášův 3,66: "Vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým!"]
Zákon 15
Ve svátek, kdy je zakázána jakákoliv práce, nedovoluje se ani kuchaření. Každý smí dělat jen tolik, kolik je nutno k jídlu. Když už hotoví jídlo pro sebe, smí přidat sousto navíc, i kdyby bylo určeno psům, neboť jsme povinni živit i psy. Přidat sousto pro nežida je přísně zakázáno, neboť nejsme povinni ho živit.
Zákon 16
Ve svátek Holgamoed veškeré obchodování je přísně zakázáno, avšak lichva s nežidem je dovolena, neboť je to Bohu příjemné v kterýkoliv čas.
Zákon 17
Když se někde vyskytne epidemie cholery, následkem čehož mnoho lidí zemře, zdraví židové jsou povinni se shromáždit v synagoze, nejíst, nepít a celý den se modlit, aby Jehova se nad nimi ustrnul a zbavil je cholery.
Neplatí to, když se cholera objeví mezi živočichy. Výjimku tvoří cholera mezi prasaty, neboť jejich vnitřnosti se podobají vnitřnostem lidí. Stejně tak, když se cholera objeví mezi nežidy; jejich složení těla se podobá lidskému.
Zákon 18
Ve svátek Aman židé jsou povinni se modlit Arur Aman. [Říká se v ní: "Buď proklet Aman a všichni nežidé, buď pochválen Mardochej a všichni židé"].
Zákon 19
V naší době, kdy už neexistuje Sanhedrin, každý Bef-din pod předsednictvím hlavního rabína má právo odsoudit k smrti, kdykoliv to uzná za nutné, a to i v případě, že přestupek nezasluhoval trestu smrti.
Zákon 20
Když dva židé se pohádají pro peníze nebo jinou věc a jsou nuceni obrátit se k soudu, tehdy jsou nuceni jít k Bef-din a uposlechnout jeho rozsudek. Nepovoluje se chodit k nežidům nebo dobývat se svého práva před soudem královským, v kterém soudcové jsou nežidé. I v případě, že jejich zákon je totožný se zákonem rabínů, i tehdy by to byl těžký hřích a úžasné rouhání.
Ten, kdo překročil tento předpis a dobyl se svého práva žalobou u soudu nežidů, toho Bef-din musí proklít a vyloučit z obce do té doby, dokud neosvobodí svého bližního od své žaloby.
Zákon 21
Žid nemá svědčit u soudu na straně nežida. Když nežid se soudí s židem o peníze, které mu žid dluží, tehdy jiný žid, který ví, že nežid má pravdu, nesmí být svědkem. Pokud tomuto předpisu nevyhověl a svědčil proti židovi, Bef-din je povinen jej vyloučit z obce, t.j. uvrhnout nad ním anathemu.
Zákon 22
Svědkem může být pouze osoba obdařená lidskou důstojností. Ten, kdo svou čest odhodil a například chodí venku nahý, nebo kdo otevřeně žebrá u nežidů tam, kde je možné to dělat tajně, ten je podobný psovi a není schopen být svědkem.
Zákon 23
Svědkem může být pouze ten, kdo se pokládá za člověka. Nežid, nebo žid, který se stal nežidem a je horší než sám rodilý nežid, nemůže být pokládán za člověka a jeho svědectví nemá sebemenšího významu.
Zákon 24
Když žid drží ve svých rukou nežida, tehdy je dovoleno i druhému židovi chodit k tomu samému nežidovi, půjčovat mu a šidit ho tak, aby nakonec pozbyl všeho majetku.
Princip je ten, že peníze nežida jsou statek, který nenáleží nikomu a kdo z židů přijde, ten má právo brát.
Zákon 25
Občané jedné obce mají právo zakázat kupcům druhých lokalit chodit k nim a prodávat zboží levněji, s výjimkou případu, kdy zboží z jiného místa je lepší. Tehdy místní nemohou prodej zakázat, neboť spotřebitel obdrží lepší zboží.
Ale platí to pouze v případě, že nakupují také židé. Tam, kde nakupují pouze nežidé, lze zakázat přespolním prodej, protože dělat nežidovi dobro je hřích.
Platí pravidlo, že lze sice hodit kus masa psovi, avšak nikoliv darovat jej křesťanu, neboť pes je lepší křesťana.
Zákon 26
Když v podniku je zaměstnán správce, s kterým ze žid dohodnul, že vše naleznuté připadne do jeho vlastnictví, a správce oklamal nějakého nežida například tím, že ho zatáhnul do placení už zaplaceného dluhu, tehdy zisk náleží židovi, neboť je pokládán za nalezenou věc.
Zákon 27
Když žid pošle k nežidovi posla pro peníze a tento oklame nežida tím, že vzal od něj více, než měl vzít, tehdy přebytek patří poslovi.
Zákon 28
Když žid obchoduje s nežidem a přijde druhý žid a oklame nežida, nezáleží na tom jak: špatnou mírou, špatnou váhou, špatným výpočtem, tehdy oba židé jsou povinni se rozdělit o tento Jehovou darovaný zisk.
Zákon 29
Když žid pošle k nežidovi posla vyplatit svůj dluh a tento hned po příchodu vidí, že nežid židův dluh už zapomněl, tehdy posel je povinen židovi peníze přinést zpět. Posel nemůže se vymlouvat, že je dal křesťanovi, že úplatou chtěl uctít Boží Jméno, aby nežidové říkali, že židé jsou správní lidé. To by směl činit pouze se svými penězi, ale rozhazovat z cizího se nesmí.
Zákon 30
Když žid prodá druhému židovi cokoliv (movitost i nemovitost) a ukáže se, že prodávající to ukradl nebo vymámil a původní majitel to zabere zpět, tehdy prodávající je povinen vrátit kupci jeho peníze.
Když však to ukradl u nežida a nežid to zabere zpět, to prodavač kradeného není povinen vracet, co dostal.
Zákon 31
Židovi přísně se zakazuje klamat bližního a bratra a kdo tak učinil, musí vrátit vše. Za oklamání se počítá, když ho připravil o jednu šestinu ceny předmětu.
Klamat nežida se židovi dovoluje, tomu není povinen vracet, oč jej ošidil. Nežid není židovi bratrem, naopak, je méně, nežli pes.
Zákon 32
Když žid pronajme dům u žida, tehdy je povoleno třetímu židovi přijít, přeplatit a najmout dům pro sebe. Když však je majitelem nežid, tehdy nový nájemník, byť žid, je proklet a nesmí chodit do synagogy dokud rabín jej neosvobodí od okov prokletí (menuda), neboť pomohl nežidovi více vydělat.
Zákon 33
Je povinností žida vyplnit vše, co napsal nemocný ve své závěti, pokud to není hřích. V důsledku toho, odkázal-li umírající něco nežidovi, což jest hřích, nemá to být vykonáno.
Zákon 34
Když žid něco naleznul, je povinen to vrátit majiteli, který to ztratil. Jestliže však předmět patřil nežidovi, nejenže není povinen jej vracet, ale je to těžký hřích, a to i tehdy, vrátil-li to jen proto, aby nežidé říkali "židé jsou správní lidé".
Zákon 35
Když se žid potká přetížené zvíře, které padlo pod váhou nákladu, nebo vůz, před kterým padl vyčerpaný potah, tehdy je povinen pomoci pohůnkovi nebo vozkovi skládat či nakládat, neboť každý žid dluží podobnou spolupráci jak svému spolubratru, tak i zvířeti. Je tomu povinen i tehdy, když pouze náklad i vozka patří židovi a zvířata nežidovi nebo obráceně.
Jen v případě, kdy jak potah, tak i náklad je majetkem nežida, nejedná se již o útrapy a milosrdenství ani k majiteli ani zvířatům, tudíž žádný žid není povinen pomáhat. [Chybí případ, když nežid na svém vlastním velbloudu veze zboží pro žida...]
Zákon 36
Když žid dluží peníze nežidovi a tento zemře, je mu zakázáno vracet peníze dědicům, za předpokladu, že žádný jiný nežid neví o tom, že zemřelému zůstal dlužet. Pokud o tom některý nežid ví, žid je nucen vrátit peníze, aby nežidé neřekli, že židé jsou podvodníci.
Zákon 37
Židovi je zakázáno krást jak u druhého žida, tak i u nežida. Ale ošidit nežida, například v účtech, nebo neplatit mu, na co by měl nárok, to se dovoluje, ovšem je nutno jednat opatrně, aby se na to nepřišlo a nepoškodilo to Jméno Hospodina.
Zákon 38
Když žid nakupuje u zloděje a prodá to druhému židovi a přijde třetí žid s tvrzením, že zboží je jeho a bere si je zpět, tehdy prodavač musí vrátit peníze. Ale jestli přijde nežid s tvrzením, že zboží je jeho, nic se mu nevrací. Když se tento obrátí k soudu a obdrží svoji věc zpět, prodavač není povinen vracet peníze třetímu židovi. Tím, že koupil u zloděje, neudělal chybu, neboť koupené zboží bylo dobrem, uzmutým u nežida.
Zákon 39
Když žid je monopolní kupec (koupil od státu za určitou sumu například celé město nebo okruh), tehdy druhý žid nesmí mu škodit tím, že neplatí taxy, že provozuje pašeráctví.
Avšak je-li monopolním kupcem nežid, tehdy se to povoluje, neboť je to totéž, jako neplatit své dluhy (zákon 37).
Zákon 40
Když žid vykonává funkci výběrčího daní nebo celního kontrolora, jinými slovy když neodkoupil práva vybírat daně pro sebe ale dělá to pro stát, tehdy je mu zakázáno používat násilí ve své funkci proti druhému židovi. Neboť král, pro něhož vybírá daně, je nežid, a žádný žid nemá nutit k placení druhého žida. Pouze když se židovský úředník bojí, smí použít násilí i proti židovi.
Zákon 41
Zákony státu mají být respektovány; ovšem jedná se pouze o zákony, které přináší důchod státu. A i mezi zákony o daních nemusí se dodržovat všechny, kromě těch, které se týkají pozemků. Nelze neplatit daně z nemovitostí, neboť půda patří pánu, který má právo vyhlásit, že dovoluje žít na své zemi pouze když platíme daně.
Zákon 42
Židovi je zakázáno hráti s židlem v karty "švindla" nebo libou hru, umožňující ho obehrát, neboť okrádat žida je zakázáno. Hrát tyto hry s nežidem je dovoleno.
Zákon 43
Když žid prodal věc nežidovi za přehnanou cenu a tento se dozví od druhého žida cenu skutečnou a obrátí se k prvnímu židovi s reklamací, tehdy druhý žid je povinen uhradit prvnímu rozdíl v obou cenách.
Stejně tak, když žid nabídl nežidovi peníze na vysoká procenta a přišel druhý žid a nabídnul mu menší úrok, je to bezbožník a musí odškodnit prvního žida za ztrátu zisku, o kterou přišel tím, že nežid vzal peníze od druhého. Jestli však nežid sám šel za informacemi k tomu druhému židu, odškodnění není povinné.
Zákon 44
Když zákon vyžaduje platit králi "in nature" (vínem, slámou atd.) a nějaký žid neplatí a druhý žid to na něho donese, v důsledku čehož je k této povinnosti donucen, tehdy donášeč je povinen mu nahradit veškeré ztráty (zabrané produkty, pokutu, atd.)
Zákon 45
I v současnosti, když už není soud Sanhedrin, se dovoluje zabíti chvastouna, který hrozí udat druhého a tento by mohl být trestán na těle (vězením) či na jmění (pokutou). Nejprve má dostat výstrahu: "Nedonášej!", ale když trvá na svém a opakuje: "Přesto tě udám", pak je zabití nejen dovoleno, ale pokládá se za dobrou věc. Není-li čas na výstrahu, tehdy je dovoleno zabít ho okamžitě a kdekoliv.
Zákon 46
Když někdo třikrát donesl nežidům na žida, tehdy je nutné hledat způsob, jak ho zprovodit ze světa, byť by i sliboval se napravit a více neudávat. Výlohy, spojené s jeho odstraněním jsou povinni vzít na sebe ti židé, kteří žijí v daném městě.
Zákon 47
Když židův vůl probodne nežidova vola, žid není povinen uhradit nežidovi škodu, neboť je psáno v Písmě "A ustrčí-li by vůl něčí vola sousedova, že by umřel: tedy prodají vola toho živého, a podělí se penězi jeho; i s zabitým volem také se rozdělí" /II, 21, 35/, neboť nežid není soused ani bližní.
Jestliže nežidův vůl pobodal židovského vola, nežid je povinen platit škody, poněvadž je nežid.
Zákon 48
Když v Palestině pole patřila židům, bylo jim zakázáno chovat drobný skot, který obvykle si hledá potravu na cizích polích; bylo to proto, aby nemohl být poškozen židův bližní. Naopak v Syrii, jakož i jinde, kde pole židům nepatřila, každý žid měl právo vlastnit drobný skot.
V naší době, kdy už i v Palestině pole patří židům, mají právo držet drobný skot i zde.
Zákon 49
Vlastnit zlého psa, který kouše, židovi se zakazuje, není-li tento pes přivázán na řetězu; ale toto platí jen tam, kde žijí pouze židé. Naproti tomu tam, kde žijí i nežidé, žid má právo držet zlého psa bez řetězu.
Zákon 50
Od doby, kdy Sanhedrin i chrám už neexistují, trest smrti nemůže být pronesen, jako tomu bylo dříve. Rabínský soud může odsoudit k smrti pouze podle zákona 19. Zabití udavače bez rozsudku rabínského je možné podle zákona 45.
Kromě toho, zabití bez rozsudku rabínského je dobrým činem v následujících případech:
a) Jedná se o případ, který zde nelze citovat z důvodu slušnosti.
b) Dobrá věc je zabití apikoresa. Pokládá se za něho volnomyšlenkář, nevěrec, posměvač atd., který popírá učení Izraele a je na to pyšný, stejně jak i ten, kdo se stal nežidem. Pokud žid může zabití vykonat veřejně, nechť tak učiní! Avšak nelze-li to vykonat ze strachu před úřady státu, nechť hledá prostředky, jak zprovodit apikoresa ze světa tajně.
Ačkoliv není přímou povinností žida zabíjet nežidy, s kterými se dobře snáší, nemá nijaké svolení zachraňovat jim život.
http://tnit.fr/book/zakon100.htm

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aleksdonskij aleksdonskij | 23. března 2011 v 17:44 | Reagovat

humanistický čin v židech
aby každý žid pochopil, proč ho zabíjí
ponevadž každý žid jest zlodějem
100% židú jsou čistokrevní zloději
aby každý žid pochopil, proč ho zabíjí

proč židy zabíjí děti? Včera v Gazě, predtym v Afganistaně, a 13. října znasilnili a zabili devítiletu Aničku.

proč židy zabili Aničku?
protože Devítiletá Anička byla volná bílá dívka s modrýma očima

a protože aby pozostalé samy pejzaté židovské obludy, aby psat ČLÁNEK NA KRÁSNÉ O SUPERSTAR o židovských kurvach

2 lol lol | 19. listopadu 2011 v 18:44 | Reagovat

Až na to že to nechápete a máte velmi "nepřesný" lepe snad vylhaný překlad. No nic stránky zaměřeny na naivní a nesnášenlivé.

3 Schlomo Eisenstreimel Schlomo Eisenstreimel | E-mail | 22. října 2012 v 16:21 | Reagovat

To musel sesmolit nějakej mešuge. Když jdu po štatlu, tak abych zvonil na lidi a ptal se jich, jakou mají víru, abych mohl říct to správné říkání. A není tam o těch macesech a jinejch dobrotách z krve křesťanských dětiček, co musíme péct o šábesu. Chucpe!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.