Zisti kto si a rob to úmyselne.

Chtěl jsem pochopit umění

21. února 2014 v 16:25 | afinabul |  Ponerológia


Před časem jsem napsal článek o tom, že nechápu umění. V inkriminovaném článku jsem se odvážil naznačit, že je možná trochu troufalý a možná trochu šáhlý prodávat neonovou ceduli s nápisem "my cunt is wet with fear" (moje kunda je vlhká strachem) za 3,2 milionu korun. Pak jsem četl různé komenty na můj text, od lidí, kteří se mnou nesouhlasili a tak podobně, znáte to… a po tom, co jsem přečetl dostatečný množství komentářů a hejtů, jsem si řekl, že dám umění ještě JEDNU POSLEDNÍ ŠANCI.
Takže jsem zamířil do Art Basel v Miami. Pokud netušíte - Art Basel je jeden ze světově největších uměleckých jarmarků. Horda galerií celého světa vybere nejlepší kousky ze svých sbírek, vystaví je v Miami (při tom dost kalej a tak…).

První věc, který jsem si na hlavní výstavě všiml, bylo NEUVĚŘITELNÝ množství jednobarevných pláten.
No, asi to chápu. Přivádí nás to k otázce, co to ono umění vlastně je. Což by mohlo být celkem zajímavé, kdyby se na to zeptal někdo už před sto lety. Ale je to v dnešní době pořád nutný? Odpověď na otázku, co je umění, snad už byla objasněna…

Ale je tu jedna věc, kterou fakt nechápu - kdo si kurva tyhle věci kupuje? Má tohle fakt cenu 650 tisíc? Chápu, že nic nemá takovou cenu, kterou za věci platíme, takhle prostě svět funguje (a díky tomu pořád funguje ekonomika…). Abych uvedl příklad, tenhle počítač, na kterém zrovna píšu, má výrobní cenu asi jedné padesátiny, kterou jsem za něj zaplatil. Ale kurva… černej čtvereček? Černej čtverec, kterej stojí stejně jako celá škola v zemi třetího světa?

Jak se vůbec může umělec rozhodnout, že tohle je přesně to, čemu chce zasvětit celý svůj život? Dyť je to vlastně to samý, jako když se někdo rozhodne stát se akustickým zpěvákem nebo textařem… Na světě už není jediná možnost, jak do tohohle odvětví přispět.
Možná je to je jenom syndrom Záhady Blair Witch - kdy někdo vidí člověka vydělávat velkou hromadu peněz, za něco, co by dokázal udělat sám při dočasné ztrátě rozumu.

A možná to přesně reflektuje celý svět - takhle to prostě je. Celý technologický svět je plný lidí, kteří si přejí být Markem Zuckerbergem, umělecký svět je přeplněn lidmi, kteří si nechtějí připustit, že někdo už s jejich originální myšlenkou přišel před nimi.
Jako další příklad nám poslouží Tracey Emin, který vydělal prachy na citátech vytvořených neonovými trubkami. Jako třeba ty na obrázku. Tohle jsou jenom čtyři z milionu, které jsem viděl a které budou nakonec prodány za víc, než sám vydělám za rok.

Pharrel je v Miami s podivem brán dost vážně. Viděl jsem ho už na pár akcích a ani jednou mu nikdo nevysmál. Dokonce vedl rozhovor o designu, který jsem prošvihl, ale myslím, že to bylo fakt krutý. Jen pro přesnost… je to ten samej kluk, co ostatní prosil, aby mu říkali Skateboard P, ne? Je to ten, co rapoval na střeše auta, ne? A pokud tomu rozumím, lidi mu teď platěj za to, že jim dává přednášky a rady o designu. No jasný, už to chápu.

Na většině těch výstav neměli ani doprovodnou literaturu nebo aspoň prospekty, který by vysvětlovaly, co to umění, které vystavují, znamená. Takže jsem byl na většině těch výstav znuděnej jak pes a sem tam poslouchal lidi, kteří se bavili o tom, co kdejakej kousek znamená - což mě často nutilo k slzám.
Bylo tam třeba tohle (nahoře na fotce) - na zemi v temné komoře ležela žena, do toho hrála nějaká stupidní hudba o Megauploadu a prospekt, který k tomu náhodou byl, říkal, že je to monolitická struktura, která reprezentuje archaickou relikvii z předinternetových dob a doslova (vlastně i metaforicky) uvěznění ve fyzickém světě… jediný možný únik z této nepohodlné reality nabízí sama autorka… nazpívala instrukce k tomu, "jak uploadnout svou duši na internet".
Což celou tuhle scenérii povyšuje z "nějaký ženský ležící na zemi, obklopenou hromadou hnoje" na "ženskou, která na pár dní vypadla ze svýho života a vklouzla do lži v nějaký galerii a zkusila dokázat velký nic ohledně internetu, hahahahahaha".

Fakt si myslím, že jsem propásl hodně srandy, protože ke každé té kravině chybělo vysvětlení. Bylo tam plno hovadin, u kterých bych se rád zastavil a slyšel někoho, jak je ospravedlňuje a vysvětluje mi, k čemu slouží. Jako tohle: umělá hlava nějakýho dětska se spodkama na hlavě, která kouří cigaretu na obrazovce MacBooku.

Když už mluvíme o neporozumění… myslíte, že umělci primárně přemýšlí o tom, co chtějí říct? Nebo to dělají až posléze? Jako třeba u tohohle uměleckého díla… což je zkurvený plátno, na kterym je napsáno "mother fucker" - a vysvětlení k týhle nádheře bylo následující:
"Rainer Ganahl představuje svůj osobní pohled na jednoho z nejproslulejších umělců 20. století, Lucia Fontanu. Onen slavný kus nese známky jasného násilí, slouží však idealismu. Rainer Ganahl se drží jenom regresivního a sadistického gesta a skrz Ganahlovu surovost je Fontanova práce pobuřující."
Myslíte, že se onen umělec jednou ráno probudil a našel způsob, jak tohle sdělení předat světu? Nebo vám to připadá jako moje práce na kurz designu, na kterej jsem chtěl vytvořit držák na tužky s marťanem Marvinem, a potom kolem toho udělat humbuk a tvrdit, že jsem vytvořil něco novýho a vylepšenýho?

Je to jako s médii a senzibilama. Nikdy nedokážu určit, jestli vědí, že lžou, nebo jsou mentálně narušený a skutečně věří tomu, co tvrdí. Pokud jsou umělci takoví vtipálci, že vědí, že každá jejich sračka je vlastně totálně směšná, pak je to dost úžasný.
Jako třeba chlapík, co udělal tohle… jednou se třeba zhulil a zeptal se sám sebe, co kdyby udělal nějakou takovou kokotinu a chtěl za to třeba třicet litrů? Bylo by to tak zvrácený? Jestli to takhle bylo, je ten frajer můj novej hrdina.

"Hahahahaha. Víš, jak jsem nasprejoval na plátno ty divný modrý spirálky? Nějakej kretén to koupil… pití je na mě."

Tak tahle výstava stála sto padesát litrů, samozřejmě… Sto padesát litrů! Dokážete si představit, že byste byli galeristou, a tohle bylo ono "umění", které vystavujete? Jenom pro případ, že by to nebylo dost jasné, pár prázdných krabic od banánů a nějaká ta světla a to byla celá práce, kterou vystavovala nějaká galerie z Curychu.

Mám pocit, že jediné, co mi celá návštěva Art Baselu dala, byla skutečnost, že umění nenávidím ještě víc. Protože jsem si uvědomil, kolik tenhle veletrh stál peněz. Pokaždé, když jsem viděl nějaký kousek, který se mi líbil nebo mi aspoň připadal vtipnej, jsem viděl ty peníze a čas, který tahle výstava spolkla.

Další věc, kterou lidi v Art Baselu dělaj, je pořádání velkých exkluzivních akcí, aby si umělci mohli pokecat s někým jiným od fochu.

Předpokládám, že většina lidí, kteří tohle budou číst, se nikdy na takovej mejdan nedostanou, tak mě nechte, abych to trochu přiblížil:
Taková akce je dost podobná těm obyčejným, které se pořádají v normálních klubech… venku je vždycky řada lidí, kteří se chystaj dovnitř, ale celé to stojí na guestlistu. A každý z těch pozvaných si myslí, že jsou ti nejdůležitější na světě. Tohle jsem pořídil na nějaký akci, kde byla Demi Mooreová a Martha Stewartová. Lidi tam přišli úplně o rozum. Slyšel jsem jednu holku přirovnávat svoji situaci a svoje problémy k Osvětimi. Další několikrát opakovala, že bude žalovat hotel, ve kterém bydlí, jestli ji pokouše nějaký hmyz.
Nakonec se organizátoři prostě rozhodli zahrát si na Statečný srdce, aby to tam trochu oživili a ozvláštnili jakkoli to jen půjde… jako třeba touhle kurevskou džunglí, kterou se prodírají ti staříci.

Uvnitř to vypadá jako na to normální párty, až na tu hudbu, která je hodně potichu, taky tady jsou zdarma drinky a lidi se tam zjevně dost nudí…

Taky je tam dost lidí, kteří jsou slavní, a vy je nepoznáváte. Jako tihle dva. Hodně lidí je prosilo, jestli by si je nemohli vyfotit, tak jsem usoudil, že to bude "někdo". Jestli je někdo z vás pozná, napište mi to do komentů, já to totiž netušim. Předpokládám ale, podle jejich oblečení a stupně opálení, že to budou aktéři Real housewives of Miami (nějaká americká reality show).
Tohle s tím nesouvisí, ale vzpomněl jsem si, že jsem byl nedávno na nějaký jiný akci, a následující den jsem zjistil, že na tom grilování, nebo co to bylo, byl i Lenny Kravitz. Byl jsem tak mimo, že jsem si ani neuvědomil, že tam byl Lenny. Kdybych to věděl, mohl jsem se tam prostě jen tak procházet, dojít k Lennymu a zabít ho, aby ho už nikdy nemusel svět vidět v kožený bundě, pod kterou nebude mít nic (tak už se kurva prober, Lenny, jestli je venku taková zima, aby sis vzal koženou bundu, je tam prostě taková zima, že si pod ni musíš vzít i triko).

Na těch akcích bylo taky dost lidí, kteří vypadali jako tohle stvoření… Když jsem se téhle slečny zeptal, jestli si ji mohu vyfotit, zatvářila se přesně tak, jak ji těch můžete vidět. Zapózovala mi a hned na to odešla a vypadala, že se každou vteřinu rozpláče.

Tenhle klučina by na sobě už nemohl mít víc sraček, kterými by se ještě víc vyjádřil. Dokážete si představit, kdyby vedle něj musela v autobuse sedět nějaká stará paní? Myslela by si, že třeba ve vteřině bouchne, a tak se s ním začne vybavovat a celé by to skončilo tím, že by ji zaplavil kydama o tom, jak Rihanna ničí sea-punk. Může, prosím, někdo těmhle kreténům vtipně vysvětlit, že se takhle nemaj oblíkat?
A to je asi tak všechno z celého Art Baselu. Zjevně tahle instituce vydělává městu Miami miliardu dolarů ročně… Divný, co?
A tohle bych ještě rád dodal:

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 karpi karpi | E-mail | 22. února 2014 v 1:20 | Reagovat

Tracey Emin je ona..

2 erika erika | 22. února 2014 v 19:24 | Reagovat

Chcem poďakovať autorovi, ktorý ma v týchto pohnutých časoch dokázal rozosmiať tak, že som zabudla na smutnú realitu v politike, ekonomike, etike, a v nepodstatnej miere aj v narušených medziľudských vzťahoch, v pribúdajúcom egoizme a ubúdajúcom súcite, v strate elementárnej slušnosti.
Naozaj zábavné a výstižné.
Kupujeme cisárove nové šaty a chválime ich ako najatí.
No a niektorí asi aj sú najatí... :)

3 vymylimimozek vymylimimozek | 23. února 2014 v 12:46 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.