Zisti kto si a rob to úmyselne.

Kořeny partnerství mezi Tureckem a Izraelem sahají hluboko do minulosti

22. října 2015 v 10:24 | afinabul |  Bratia
...krátené...

Kořeny partnerství mezi Tureckem a Izraelem sahají hluboko do minulosti, a to ať už se bere v potaz vřelé přijetí první židovské imigrantské vlny Osmanskou říší, či uznání Izraele Tureckem za nezávislý stá jako první muslimskou zemí v roce 1949. Jakkoliv vztahy mezi oběma zeměmi v průběhu studené války lavírovaly, absolutního vrcholu mohly dosáhnout až v 90. letech po jejím konci. Napomohly tomu především tři faktory umožněné odlišnou vnitropolitickou realitou v Turecku, než jak je tomu v současnosti.

Počátky budování partnerství

V té době měla významný vliv na vnitřní politiku i zahraniční vztahy sekulární a nacionalisticky orientovaná turecká armáda. Díky vlivu armádních kruhů tak začal růst především zájem o izraelské vojenské technologie. O bohaté kontrakty na modernizaci tanků, zajištění technologických inovací či dodávky bezpilotních špionážních letadel v 90. letech zdaleka nebyla nouze. Druhý faktor vedle vojenské spolupráce představovala islamistická aktivita uvnitř Turecka, aliance tak měla z pohledu politických představitelů podpořit prozápadní sekularizovanou pozici země. Posledním důvodem pro sblížení byla hrozba ze strany Íránu a Sýrie, proti nimž byla aliance namířena. Jak Írán, tak jeho západní partner podporovaly separatistické snahy Kurdů na jihovýchodě Turecka a ani jejich snahy o zisk jaderného arzenálu na klidu Izraeli moc přidat nemohly. Ze všech tří faktorů samozřejmě rovnou měrou těžil i Izrael.

Nejvýznamnějším aspektem nutnosti obnovy aktivní spolupráce obou zemí je konflikt v Sýrii, který se pomalu začíná přelévat za hranice do sousedních zemí. Jak Turecko, tak Izrael se pozvolna, i když stále jen minimálně, zapojují do syrské občanské války, ať už skrz pomoc uprchlíkům, rebelům či opozici. Obě země samozřejmě sdílejí zájem na zamezení použití a šíření arzenálu chemických a biologických zbraní, jejichž užití bylo nedávno potvrzeno britským ministerstvem obrany. Vytvoření strategického partnerství a kooperace na vojenské i zpravodajské úrovni pomůže zabránit rozšíření konfliktu za hranice země a v ideálním případě i nekontrolovatelnému posilování pozice radikálních islamistických skupin, jako je al-Nusra, které například získávají zbraně kromě arabských států i nelegálně ze severní Afriky skrz Libanon a právě i Turecko.
Spolupráce na vojenské úrovni, jež byla kdysi pilířem vztahů mezi Izraelem a Tureckem by se tak mohla stát významnou oblastí partnerství obou zemí. Turecko, jež je členem Severoatlantické aliance, dlouho a často blokovalo zapojení Izraele do společných cvičení s NATO. Izrael naopak několik let otálel s dodáním systémů do tureckých AWACS. Turecko však nedávno povolilo nevojenskou spolupráci Aliance s Izraelem, což byl rozhodně krok správným směrem, který vytáhne Izrael z mezinárodní izolace a umožní Alianci regulovat případné izraelské unáhlené konfrontační činy vůči íránské hrozbě. Posílení důvěry a kooperace mezi oběma zeměmi by mohl napomoct i americký radar v Turecku, jenž je součástí protiraketové obrany namířené především proti íránské hrozbě.
Další klíčovou oblastí nové kapitoly vztahů mezi Tureckem a Izraelem se může stát izraelsko-palestinská otázka. Ačkoliv dominantní roli prostředníka v současnosti stále představuje Egypt, vřelé vztahy Turecka s Hamásem a jeho představitelem Khaledem Meshalem nejsou žádným tajemstvím, na letošní jaro dokonce turecký premiér plánuje návštěvu Gazy a Západního břehu, ta však zatím nebyla ještě oficiálně potvrzena. Role Turecka by se v mediaci Hamásu a Izraele nabízela i vzhledem k dlouhodobě nestabilní vnitropolitické situaci v Egyptě a faktu, že by turecký faktor mohl přinést nový vítr do problematiky. Otázkou je, jak se k tomu postaví egyptský prezident Mohamed Morsí, jenž nedávno prohlásil, že má Egypt monopol na roli prostředníka v jednání mezi Izraelem a Hamásem. Stejně tak zůstává otázkou pozice Izraele vůči takovému kroku, když participaci Turecka kdysi odmítl i Ehud Olmert udržující s Tureckem blízké vztahy.
V neposlední řadě je určitě zajímavé sledovat, nakolik budou motorem postupného sbližování mezi oběma zeměmi ekonomické zájmy. Jakkoliv nastalo drastické ochlazení diplomatických vztahů mezi Tureckem a Izraelem, obchod po celou dobu nepřestal růst a jen za rok 2011 dosáhl téměř 4 miliard dolarů. Turecko zůstalo šestým největším obchodním partnerem Izraele a i počet komerčních letů mezi oběma zeměmi se navýšil. V poslední době ale vyvstává na povrch nová příležitost, již by mohly obě země ke vzájemnému prospěchu využít. Izrael objevil bohatá naleziště zemního plynu na dně Středozemního moře a výstavba plynovodu a následný tranzit nově získané suroviny do Evropy by mohl přinést významný stimul pro obě země jak na poli ekonomickém, tak politickém. Ostatně nebylo by to poprvé, co by se energii podařilo zkultivovat doposud chladné vztahy. Nakonec by se ale právě tato slibná oblast mohla stát novým zdrojem konfliktu, neboť se většina nalezišť nachází na sporném území ve Středozemním moři, na něž si dělá nárok Kypr, Palestinská samospráva, ale právě i Turecko a Izrael.

http://www.natoaktual.cz/turecko-izraelske-detente-mavi-marmara-vs-spolecne-zajmy-pz9-/na_analyzy.aspx?c=A130423_150223_na_analyzy_m02
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | 22. října 2015 v 10:46 | Reagovat

Dáš prosím "To se mi líbí" na odkazech pod tyhle dvě fotky?
http://www.mundo.cz/soutez/kaplicka-irsko
http://www.mundo.cz/soutez/pohled-na-dunmore-head :-) moc díky!! :-)
(podmínka je přihlášení na facebook)

2 Ahoj Ahoj | 22. října 2015 v 14:58 | Reagovat

čo mali (majú) spoločné mladoturci, judaisti a islamisti? sionizmus?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.