Zisti kto si a rob to úmyselne.

Obamovi poradci koketují s myšlenkou jednotné světové měny

26. february 2009 at 0:37 | afinabul |  Ponerológia
Celosvětová ekonomická krize předznamenala konec jedné éry, sázející na všespasitelnost samokontrolních volnotržních neoliberalistických mechanismů, ani většina renomovaných ekonomů se však ani přes vymezení příčin a původců recese nedokáže shodnout na nejefektivnějších opatřeních, která by znovu nastartovala motor někdejším tahounům globální ekonomiky. Je třeba mít ovšem na zřeteli hlasy volající po konci někdejší, byť mnohdy iluzorní, monetární nezávislosti jednotlivých států i kontinentálních měnových společenství. Jejich iniciátoři usilují o globální kontrolu světové ekonomiky, jež by v praxi znamenala negaci veškerých suverenit státních i nadstátních celků, nepsaným vládcem celosvětového dění by se pak stala světová banka vydávající jednotnou světovou měnu. Tito globalističtí rovnostářští osvícenci působí v poradním týmu novopečeného amerického prezidenta Baracka Obamy, a rozhodně se nejedná o žádné nezkušené začátečníky.
Jednou z těchto protřelých ekonomických globalistických kapacit je například bankéř Robert Rubin, jenž zastával post amerického ministra financí v obou volebních obdobích Clintonovy vlády, strávil dlouhých 26 let ve korporaci Goldman Sachs a mimo jiné byl členem správní rady newyorské burzy, Ford Motor Company, Harvard Corporation a Citigroup, kde strávil osm let. Z jedné z vedoucích pozic ve firmě byl v lednu letošního roku vzhledem ke kritice na svou osobu nucen rezignovat. Dalším čelním členem Obamova týmu je Paul Volcker, předseda nově zfomované poradní komise pro ozdravení ekonomiky (President´s Economic Recovery Advisory Board), který se nepokrytě zasazuje za zavedení světové měny, toto jeho prohlášení můžete najít mimo jiné v záhlaví webové stránky Asociace pro jednotnou globální měnu (Single Global Currency Association), jež si dává za cíl zavést jednotnou globální měnu v rámci globální měnové unie spravované globální centrální bankou.
V manifestu této organizace z února loňského roku sepsaného Morissonem Bonpassem se pak můžeme dočíst:
"Svět zhruba po 2500 let žil s množstvím různých měn a musel se potýkat s rozdíly v oceňování zboží a služeb v různých měnách, a neočekávaným kolísáním jejich kursů. Kursové nesrovnalosti a fluktuace stojí draho, přesto však byly vždy považovány za nezbytnou součást života a práce v čím dál tím globalizovanějším, avšak stále mnohoměnovém světě. Jedinou cestou k eliminaci takových výkyvů v dlouhodobém horizontu je redukování světových měn na jednu jedinou v rámci globální měnové unie. Měnové unie byly již mnohokráte zaváděny, až ve dvacátém století však získaly reálné vyhlídky na dlouhodobý úspěch, když se centrální banky staly neodmyslitelnou součástí každé měnové unie a jednotlivé národní měny byly cele nahrazeny měnami vydávanými měnovou unií. Země celého světa po vzoru Evropské měnové unie participují na vzniku a rozvoji těchto měnových unií. Největší výhody měnových unií budou nicméně objeveny až se zřízením globální měnové unie, v jejímž rámci odpadnou převáděcí poplatky v zahraničním obchodu a výkyvy hodnot zboží a služeb z důvodu pohybu měnových kursů."
Bývalý viceprezident Světové banky a autor známého díla Making Globalisation Work Joseph Stiglitz z globálního ekonomického úpadku viní především prezidenta Bushe, jeho administrativu, burzovní makléře a bankéře, únikovou cestu z celosvětových finančních nepokojů pak vidí ve svolání obdoby Brettonwoodské konference, na níž bude projednávána otázka jednotné světové měny. Na otázky o podstatě a vinících celé krize odpovídá: "Řekl bych, že lze hovořit o konci neoliberalismu. Může to být konec představ, že deregulace a liberalizace vede k ekonomické efektivnosti. Září 2008 může pro neoliberalismus a tržní fundamentalismus znamenat to, co pád Berlínské zdi pro komunismus. Každý věděl, že komunismus se rozpadal, pád zdi však formálně definoval začátek jeho pádu a jasně jej vymezil. Na základě svých vlastních výzkumů a zkušeností tvrdím, že většina lidí rovněž chápe, že i neoliberalismus je podobnou drolící se ideou. Jsou zde dramatické důkazy pro tvrzení, že bude jen velmi obtížné prohlašovat: "věřím v deregulované trhy." Největší tíha zodpovědnosti za vzniklou situací leží na bederech finančního sektoru, bankéřů a poskytovatelů hypoték. Zajisté však hned za ně se řadí regulátoři z důvodu neomezené chamtivosti, dále tu jsou i, jak já je nazývám, "spolupachatelé" v podobě agentur pro odhady cen. Za tím vším se pak skrývá Bushova deregulační filosofie. Nejednalo se o volnotržní ekonomiku, nýbrž o prosazování veřejného blaha jazykem ekonomiky volného trhu. Federální orgány nesou velkou míru zodpovědnosti za neuspořádanou měnovou politiku. Tato uvolněná měnová politika představovala v kombinaci s nedbalou regulací smrtelnou, toxickou, explozivní zbraň."
"Bushovu administrativu viním ze dvou důvodů. Zaprvé válka v Iráku oslabila ekonomiku, zadruhé totéž způsobily daňové škrty bohatším vrstvám, jež přehodily horký brambor z fiskální na monetární úroveň, a dopustily, aby federální úřady vedly nedbalou měnovou politiku. Bushova administrativa za vše nese velký díl zodpovědnosti, a to jak v oblasti celkové filosofie, tak i v jednotlivých krocích, mezi něž patří daňové úlevy a válka."
Stiglitz pak navrhuje utvoření měnového koše pro zajištění celosvětové stability na permanentní bázi po vzoru Johna Maynarda Keynese, jenž na Brettonwoodské konferenci v roce 1944 navrhl vytvoření světové měnové jednotky s názvem Bancor, a hovoří o přelomovém "brettonwoodském okamžiku." Nedává již ovšem odpověď na otázku, jak zamezit zneužití celého systému, jež dozajista stejně jako jiné utopistické univerzalistické ideologie vyžaduje ke svému fungování vládu moudrých a spravedlivých filosofů, jichž lze na celé unifikující se zeměkouli nalézti opravdu poskrovnu. Jednotlivé národy a civilizační celky by pak v rámci podobných experimentů představovaly pouhé loutky odkázané na milost a nemilost celosvětových vládců finančních machinací. Lze pak ovšem v podobných případech možno hovořit alespoň o jakési iluzi svobody?
Celý rozhovor s Josephem Stiglitzem si můžete přečíst zde
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.